Kůrovec požírá Lužické hory, během dvou let zlikviduje všechny smrky
Několik stovek tisíc kubíků napadeného dřeva už zmizelo z Lužických hor. Kůrovcová kalamita tam řádí druhým rokem a stále není pod kontrolou. Situace v této oblasti je teď nejhorší z celé České republiky.
Několik metrů vysoké stohy klád všude podél cest a tam, kde byl les, jen holiny. Tak dnes vypadá značná část Lužických hor. Většina cest je rozježděných a erozní rýhy odvádějí z hor pryč vodu. Jde o důsledek kůrovcové kalamity, která teď Lužické hory decimuje.
„Lužické hory jsou na tom opravdu dramaticky, zejména v západní části. Kalamita je masivní, kůrovec napadl více než polovinu smrků. A bude to ještě horší, další kůrovcové rojení je před námi. To pak v jednom lapači napočítáte za týden padesát tisíc brouků, i víc,“ nastiňuje ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny v Liberci Jiří Hušek.
Kalamitu se Lesy České republiky, které vlastní 90 procent lesů v Lužických horách, snaží likvidovat už od roku 2019. Jenže přemoci brouka se jim nedaří. Pokácené klády překrývají sítěmi napuštěnými insekticidním roztokem nebo v nich kůrovec likvidují pomocí plynu. Přesto se brouk lavinově šíří dál. Letos mají lesníci v plánu vytěžit téměř 500 tisíc kubíků dřeva, pětkrát víc než v normálních letech.
Do Lužických hor se kůrovec dostal ze sousedního Českosaského Švýcarska, kde už zničil polovinu národního parku, a také z příhraniční oblasti Německa, kde se kůrovcové stromy tolik netěží.
„Snažíme se s Němci nalézt společnou řeč. Bez společného postupu všech vlastníků lesa se nedá kalamita zvládnout. Když nic neuděláme, zlikviduje brouk během dvou let všechny smrky v Lužických horách,“ varuje generální ředitel Lesů České republiky Josef Vojáček.
Jediné řešení je intenzivní těžba
Jediná možnost, jak z toho ven, je podle něj intenzivní těžba. „Les už si sám neporadí, jediná cesta je ho vytěžit, dřevo asanovat a odvézt pryč. Pokud je na jaře kůrovcem napadený jen jediný strom, tak na konci léta je z toho jednoho stromu napadená stovka,“ uvedl Vladimír Krchov, ředitel úseku lesního a vodního hospodářství Lesů České republiky.
Likvidace kalamity ale není v Lužických horách jednoduchá. Jednak kvůli složitému terénu a také proto, že jde o chráněnou krajinnou oblast, kde platí přísnější pravidla. Na jaře musela Správa CHKO po řadě stížností zpřísnit podmínky těžby.
„Dohoda nevzniká jednoduše, i když je vidět snaha. Ale není možné tu nechávat tříhektarové holiny, to je ohromná plocha. Kalamitu se nepodařilo zastavit, ale nejde lesy intenzivní těžbou zcela rozvrátit. Mezi holinami musí zůstat pásy dřevní hmoty, klidně i suché, nastojato nebo i ležící, aby se zajistily podmínky pro růst nových stromků a půda nevysychala a neerodovala,“ říká ředitel Agentury ochrany krajiny a přírody František Pelc.
Stížností na stav lesů přibývá
Na masivní těžbu už eviduje několik stížností i inspekce životního prostředí. Výhrady má i odbor životního prostředí Libereckého kraje a Hnutí Duha.
„Lidé tím tady trpí, cesty jsou zničené, přes obec pořád jezdí těžká technika se dřevem. Do lesa se nedá jít, je to smutné. Myslím, že tomu šlo předejít dřív. Naše městské lesy se nám dařilo před kůrovcem ochránit, ale teď nám to tam nalítalo ze státních lesů. A těžební firmy k tomu přistupují jen ekonomicky. Vytěžit a zmizet, to je špatně,“ poukazuje starostka Svoru Kateřina Jonáková.
Podle ředitele Lesů České republiky jsou stížnosti obyvatel pochopitelné. Po skončení těžby ale nechá podnik všechny cesty a rozježděný terén uvést do pořádku.
Zelené stromy jsou zdravé jen na pohled
„Často nám také vytýkají, že těžíme i zelené stromy. Jenže právě ty jsou největším nebezpečím. Po prvním rojení teď napadá brouk i zdravé stromy, je ho moc a hledá si potravu. Takže do konce září musíme kácet i zdánlivě zdravé stromy, aby z nich nevyletěl zase dál,“ vysvětluje Pavel Rus, ředitel Lesů České republiky za severní Čechy.
Vytěžené dřevo z Lužických hor končí v Číně, Německu, Rakousku i na domácích pilách. Aby na kopcích nezůstala po kalamitě měsíční krajina, plánuje se mohutné zalesňování. Místo smrkových monokultur se mají Lužické hory posílit o větší množství listnatých stromů a jedlí.
„Potřebujeme druhově pestrý les, který je stabilní a líp odolá různým kalamitám i změně klimatu,“ říká Pelc.
Přesto se s následky kalamity budou Lužické hory potýkat ještě několik let. „Viděli jsme to v Jizerských horách, ty se po kalamitě vzpamatovávaly šest až osm let,“ připomíná Hušek.
Autor: Jana Pavlíčková