LNG zatím Evropu nespasí. Bez ruského plynu budou Němci mrznout
Německému mediálnímu mainstreamu začíná konečně docházet, že kdyby Rusko vypnulo dodávky plynu během dnů či týdnů, tak polovina německých domácností bude už na konci letošní zimy mrznout. A zastavit se bude muset i velká část průmyslu. Totéž platí u nás i ve velké části EU. Pamatujete si z dob minulého režimu vyhlašování regulačních stupňů?
Proto se velkým tématem stává zkapalněný zemní plyn, tedy LNG. Spotřeba LNG zatím tvoří velmi malou část kombinovaného evropského a britského energetického mixu. V roce 2021 se spotřebovalo 80 miliard metrů krychlových, zatímco skrze plynovody jich přiteklo 286 miliard.
Existují tři možná úzká hrdla, která mohou bránit tomu, že by Evropa najednou mohla získat mnohem větší dodávky plynu v tankerech. Za prvé je tu otázka kapacit na převedení zkapalněného plynu zpět do plynného stavu. Tohle je relativně v pořádku. Kapacita je 255 miliard metrů krychlových, mnohem více, než se momentálně využívá. A více se staví a připravuje. V roce 2025 se má kapacita navýšit o dalších 50 miliard metrů krychlových. Potíž je v tom, že kapacity zatím nejsou v Německu, ale v Nizozemsku, Belgii, ve Francii apod. Německé terminály jsou stále pouze ve fázi projektu.
Soutěž se zbytkem světa
Na druhém místě je otázka nabídky. Možnost Evropy získat více LNG je podkopávána prudkým nárůstem poptávky ve východní Asii. Náklady na dopravu do Evropy jsou sice nižší než do východní Asie, ale poptávka odtamtud se jeví jako větší komerční jistota. Pokud napětí okolo Ukrajiny opadne, možná Evropa zase ztratí ochotu připlácet si za LNG.
A třetí otázka se týká toho, jak jsou nastaveny kontrakty. Dvě třetiny dodávek LNG po celé zeměkouli vycházejí z dlouhodobých kontraktů na pět až deset let a cena je většinou indexována k ceně ropy. Většina nabídky LNG je vázána v dlouhodobých kontraktech a Evropa soutěží se zbytkem světa o stále menší kousek koláče.
Vylepšit situaci na straně nabídky, poptávky a kontraktů bude trvat několik let. Producenti nemají moc možností, jak dramaticky navýšit nabídku. USA přemlouvají Katar, ten ale v současnosti dodává do EU pět procent plynu, zatímco Rusko 40 procent. Globálně lze do roku 2025 navýšit export LNG až o 25 procent, Evropě to trochu pomůže. Závislost na Rusku to nezastaví, ale omezí. Je tu i cyklus dlouhodobých kontraktů na LNG, do roku 2025 jich vyprší 30 procent. Příští rok se bude na spotovém trhu soutěžit o 33 milionů tun.
Ještě se vraťme ke Kataru se kterým horečně jedná Amerika, aby si udržela Německo na své straně ve věci případných sankcí. Na první pohled to vypadá, že katarské zásoby plynu jsou takřka neomezené. Katar je největším světovým vývozcem LNG a ročně exportuje 105 miliard metrů krychlových. Pro srovnání: ruský Gazprom vyváží ročně 185 miliard metrů krychlových mimo bývalý Sovětský svaz, z toho do EU 175 miliard. Kdyby Katar poslal všechen svůj plyn do Evropy, s přehledem by ji to spasilo, i kdyby Putin přestal dodávat plyn úplně.
235 bilionů m3 v zásobě
Otázkou je, jestli je ochoten a jestli může. Až dosud se Kataru lépe obchodovalo se zbytkem světa než s Evropou. I když má dechberoucí zásoby 235 bilionů metrů krychlových plynu, exportuje prakticky pořád stejně. Katar má projekt, který může navýšit exporty o 67 miliard metrů krychlových ročně, ten ale nelze spustit dříve než v roce 2025.
Katar prodává především skrze dlouhodobé kontrakty a ty mu nabízí Asie. Nedávno sice oznámil, že bude více nabízet na spotovém trhu, ale po vypuknutí energetické krize si to rozmyslel a uzavřel v Asii další dlouhodobé kontrakty.