Němci zvýší daň na uhlík, odnesou to Češi. Zdraží všechno včetně potravin
Německo nestíhá plnit cíle snižování emisí, chce proto znevýhodnit všechny fosilní zdroje. Nová uhlíková daň se dotkne nejen elektráren, ale také pohonných hmot – nafty, benzinu i zemního plynu. Má to být motivace chovat se ekologičtěji. Například k tomu, aby si lidé místo do auta se spalovacím motorem raději sedli do elektromobilu. Jenže to zdraží většinu zboží včetně potravin.
Stejně to jako u každé jiné daně nakonec zaplatí spotřebitelé. Prudký nárůst ceny nafty přinese mnoho negativních ekonomických důsledků. A to nejen v Německu, ale také v sousedních zemích, jejichž hospodářství jsou na něm závislá.
„V prvé řadě se zvýší náklady na dopravu, což se projeví v koncových cenách německého zboží a služeb. To bude ovlivňovat cenovou hladinu v České republice minimálně u položek, které dovážíme z Německa. V této souvislosti lze očekávat zdražení například u potravin,“ říká hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
Potvrzují to i dopravci. Podle Martina Felixe ze Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia samozřejmě tak výrazné zdražení paliv zahýbá s cenami. Kamiony mají běžně spotřebu kolem 30 litrů nafty, podle Felixe tvoří palivo asi třetinu nákladů na provoz.
Aktuální návrh, jehož konečnou podobu Němci zveřejní v polovině září, počítá s tím, že zpočátku by se za jednu tunu oxidu uhličitého CO2 platilo 35 eur. To by znamenalo, že cena nafty v průměru poskočí zhruba o 11 centů (téměř tři koruny) za litr, benzin by podražil nepatrně méně a zemní plyn by stál zhruba o jeden cent za kilowatthodinu víc.
V roce 2030, kdy má částka za tunu skleníkového plynu vystoupat až na 180 eur, to však už bude znamenat, že Němci zaplatí za litr nafty či benzinu o 57 centů (tedy téměř o 15 korun) víc.
Nová daň nahraje českým pumpařům
„Již dnes je koncová cena nafty z většiny tvořena daněmi. Zavedení nové daně z uhlíku povede k absurdní situaci, kdy se daně stanou zcela dominantní složkou ceny nafty,“ říká Křeček.
Jak přesně se nová německá daň v cenách projeví v českých obchodech, není zatím jisté.
Bude záležet i na tom, jak se ke zdražení v sousední zemi postaví čeští čerpadláři. Na cenovém rozdílu mohou vydělat pumpy v pohraničí, případně mohou zdražit a vylepšit si marži.
„Vysoký rozdíl mezi cenami nafty v České republice a Německu již dnes motivuje německé řidiče, aby tankovali u nás. V případě, že se cenový rozdíl ještě zvýší, lze očekávat, že budeme Němce na našich čerpacích stanicích potkávat častěji,“ říká Křeček.
Evropská unie se přitom bez kamionové dopravy neobejde a Německo je jejím centrem. Z deseti nejvytíženějších kamionových spojení mezi dvěma zeměmi Evropské unie jich devět míří z Německa anebo do něj.
EUROSTAT: 10 nejvytíženějších tras v roce 2017
Na druhou stranu dopravci se mohou drahým pumpám v Německu, které je mnohdy tranzitní zemí, vyhnout. „Kamiony mají třeba tisícilitrovou nádrž, dojedou na ni klidně do Španělska a zpátky do České republiky,“ komentuje Felix.
Je podle něj zcela běžné, že i řidiči kamionů, stejně jako motoristé s osobními vozy, hledají čerpací stanice s lepšími cenami. „Platí to hlavně pro menší firmy. Některé opravdu velké společnosti mají nasmlouvané přímo s petrolejáři svoje ceny. Tankují pak u benzinky jedné značky, a neplatí pro ně tedy totemové ceny,“ popisuje.
Výstraha pro Česko
Podle expertů může být výrazné dodatečné zdanění ropných paliv mohutným impulzem pro obměnu vozového parku. Řidiče mohou motivovat k přechodu na alternativní paliva.
„A pokud budou pokračovat pobídky různého druhu pro pořízení elektromobilu a společenský tlak, tak je pravděpodobné, že v roce 2030 by mohla být poměrně podstatná část německého vozového parku obměněna,“ říká vedoucí partner EY pro automobilový sektor Petr Knap.
„Doufejme, že do té doby bude také pokračovat efektivní zvyšování výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, aby bilance CO2 vycházela skutečně pozitivně,“ dodává Knap.
Platí totiž, že elektřinu do elektromobilů je třeba vyrobit v elektrárnách – a Německo vedle obnovitelných zdrojů počítá do budoucna také s plynem, jehož spalování se bez emisí neobejde.
Rychlejší přechod na elektromobilitu v Německu však zároveň znamená výstrahu celé české ekonomice. „Pokud se zemím, jako je právě Německo, bude přechod na elektromobilitu dařit, je ohrožen celý stávající ekonomický model České republiky,“ říká hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda.
Volkswagen se netají tím, že elektroauta hodlá do budoucna vyrábět v závodech lokalizovaných v Německu. „Výroba vozů s tradičním pohonem, na které je česká ekonomika stále vysoce závislá, by se tak stala jakousi popelkou s nejistým osudem,“ říká Kovanda.
„Češi by si vlastně měli přát – tak trochu škodolibě – aby se Němcům zdanění uhlíku vymstilo, respektive aby nevedlo k žádoucímu cíli. Alespoň tedy do té doby, než se Česku podaří rozvinout nový ekonomický model, mnohem méně závislý na tradiční automobilové výrobě,“ dodává ekonom.
Antisociální opatření
Prudké zvýšení cen nafty zároveň může přinést nárůst sociálního napětí, protože to nejvíce odnesou nízkopříjmové skupiny obyvatel a střední třída. „Zatímco bohatí lidé si mohou dovolit koupit elektromobil, chudší lidé na to kvůli vysokým pořizovacím cenám nemají. Budou tak nuceni nadále využívat automobily se vznětovými motory, do kterých budou tankovat výrazně dražší naftu,“ říká Křeček.
Růst nákladů na dopravu navíc podle něj snižuje mobilitu v hospodářství, což může zpomalit ekonomický růst. „Kvůli dražšímu palivu může například klesat motivace k dojíždění do práce,“ upozorňuje ekonom.
Němci nicméně uvažují o tom, že by svým občanům daň kompenzovali ve formě „klimatické prémie“. Ať už ve formě přímých plateb – každý Němec by dostal 80 eur bez ohledu na výši příjmu či věk, anebo v podobě úlev pro ty, kteří musejí do práce dojíždět či auto nutně potřebují ke své práci, jako třeba řemeslníci. Část výnosů z nové uhlíkové daně by také mohlo sloužit ke snížení daně z elektřiny (tedy hlavně té „zelené“).
V některých zemích už se uhlíková daň platí. Jejími průkopníky jsou Švédsko či Finsko, kde ji zavedli již na počátku devadesátých let. V současnosti nějaká forma uhlíkové daně funguje zhruba ve třiceti zemích.
V Česku takovou daň chtěla prosadit Nečasova vláda, příslušná norma však neprošla přes zákonodárce. Nyní se jde spíše cestou podpory výměny starých kotlů. Nová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová si však za jeden ze svých cílů vytkla prosazení uhlíkové daně na evropské úrovni.
Autor: Martin Petříček