Neznámý incident na dně Baltu zdražil proud i Česku. Podobných událostí bude přibývat
Pondělní cenový výkyv na burze s elektřinou ukazuje, jak obtížné je řídit energetiku založenou na obnovitelných zdrojích. Těch má kvůli zeleným cílům EU výrazně přibýt.
V pondělí večer vystřelila cena elektřiny na burze v Česku, ale i řadě dalších zemí od Nizozemska po Bulharsko do nebývalých výšin. Takové tu letos ještě nebyly: na spotovém trhu se prodávala i za tisíc eur za megawatthodinu, tedy mnohonásobky běžných cen.
Důvod byl poměrně prostý. Podle předního rakouského odborníka na evropskou energetiku Herberta Saurugga byl totiž mimo provoz podmořský kabel mezi Švédskem a Německem.
Když pak zapadalo slunce a solární elektrárny přestávaly vyrábět, nemohlo si Německo pomoci švédskou energií tak jako obvykle. Problém se následně přelil do vzdálených evropských zemí, násobně více rázem platili i Bulhaři.
Takových situací přitom může s rychlým nástupem obnovitelných zdrojů přibývat. Evropský parlament tento týden zvýšil cíl, aby z obnovitelných zdrojů bylo do konce dekády 42,5 procenta veškeré spotřebované energie v EU, a ne „jen“ 32 procent, jak zněl dosavadní požadavek. To dopadne i na energetiku, která bude muset být robustnější, aby dokázala čelit takovým každodennostem, jako je západ slunce či bezvětří.
Zelená energetická revoluce
„Jsme svědky tak velkých a tak rychlých změn v energetice, jaké historie nepamatuje. Očekáváme, že z obnovitelných zdrojů bude roku 2030 pocházet na 40 procent elektřiny,“ řekl serveru Lidovky.cz Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. „V součtu je a bude nový systém efektivnější, bezpečnější a levnější,“ dodal.
To zčásti dokazují i pondělní údaje. Evropa během dne z obnovitelných zdrojů těžila a platila méně, vysoko ceny vystřelily jen na relativně krátkou dobu večer – to ale potrápilo velkou část kontinentu. V pondělí v jednu hodinu odpoledne dávaly německé fotovoltaiky 36 gigawattů výkonu (zhruba 18 Temelínů), německé uhelné a plynové elektrárny dohromady přidávaly 15 gigawattů a ceny byly nízké. V sedm večer byla situace jiná, soláry rychle padaly k nule a uhlí a plyn se rozjely na 27 gigawattů, tedy téměř dvojnásobek odpolední výroby.
Ani to ale nestačilo pokrýt spotřebu. Elektřina se tak v pondělí mezi sedmou a osmou hodinou večerní v Německu prodávala za 541 eur, ve Švédsku byla ve stejnou dobu za čtyři eura. V Česku stála v průměru 444 eur, tedy téměř 11 korun za každou kWh. Levný švédský či celkově skandinávský proud se neměl jak dostat do hladového Německa. Pokud by propojení fungovalo, Němci by měli proud levnější a Švédové dražší.
Německo muselo „vykupovat“ elektřinu ze všech okolních zemí a hnalo ceny nahoru i v nich. Němci brali, co šlo, z Nizozemska či z Francie a samozřejmě i z Česka, kde to také mělo okamžitý dopad na burze – ceny byly násobně vyšší, než normálně bývají. To museli akceptovat i ti, kdo o českou energii také stáli, tedy Slovensko a Rakousko. Od nich ji dál potřebovalo Maďarsko, to si muselo pomoci i z Rumunska a potažmo z Bulharska. Nákaza drahého proudu se tak od Baltu rychle dostala až k Černému moři.
Relativně ušetřené zůstalo Polsko, které s Německem nemá takové propojení, a nešlo tak dovézt víc. Poláci ale za elektřinu během dne platili více než Němci nebo Češi, protože naopak nedokázali z Německa dovážet levnou sluneční energii.
Cenové paradoxy
Cenu ovlivňuje model, který se snaží zajistit, aby v každém okamžiku bylo na trhu energie dost. Na uzavřeném trhu hodnotu proudu určuje částka, která přiměje poslední potřebnou elektrárnu, aby začala dodávat. Evropský trh je ale propojený a model tvorby cen je tím zásadně ovlivněný.
Češi tak platí vysoké ceny v případě, že se spousta energie vyváží a k zajištění české spotřeby by stačily jen ty levnější elektrárny. Naopak zase platí nižší ceny v momentě, kdy Němci nevědí, co s elektřinou z fotovoltaik, a české elektrárny by tak levnou elektřinu nebyly ochotné dodat. V české ceně je znát aktuální vítr u Baltu i odstávka v Nizozemsku.
Větší propojení – jak ukazuje zmíněný kabel do Švédska – pomáhá bránit velkým výkyvům cen. Se samotným počasím si trh poradit umí – podle předpovědi se odhaduje výroba a je dost času na zajištění potřebných kapacit. Platí ale, že méně slunce a větru znamená vyšší ceny (a naopak).
S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů v Evropě tak musí přibýt přenosových kapacit, úložišť energie a počítá se i s větším řízením poptávky