Soběstačnost za cizí peníze. Slovníček termínů pro naše ekologisty
Aktuální přehodnocování státní energetické politiky naráží na odpor ekologických aktivistů. Ti často operují s termíny, jimž evidentně moc nerozumějí. Bude lepší si jejich skutečný význam vysvětlit, píše ekonom Jan Ferenc.
Česká vláda se nedávno pochlapila. Ministerstvo průmyslu a obchodu odmítlo protesty organizací ekologických aktivistů k přehodnocení státní energetické politiky, která se právě připravuje a jež kromě usnadnění a urychlení výstavby obnovitelných zdrojů energie trvá na rozvoji jaderné energetiky. Podle nátlakových organizací by se stát měl soustředit na inovace a vytvoření kapacit pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Neměl by se naopak fixovat na jaderné zdroje, které jsou drahé a problematické. Co je na nich problematického, už ekologisté nepopisují. Není totiž jak, jejich provoz je mimořádně spolehlivý.
Komunitní energetika středočeské obce Kněžice vyšla veřejné rozpočty na 95 milionů korun.
Jaderné elektrárny skutečně laciné nejsou. Vláda nyní plánuje dva jaderné bloky za projektovaných 360 miliard korun. Klíčová je otázka, co za to stát získá? Nyní jaderná elektřina kryje zhruba 36 procent celkové spotřeby, nové bloky zvýší tento podíl lehce nad 50 procent. Neustále, bezmála 8 000 hodin v roce. Obnovitelné zdroje od svého masivního nasazení spotřebovaly z veřejných rozpočtů nejméně 500 miliard korun. A loni kryly 3,7 procenta spotřeby. Někdy.
Soběstačnost za cizí peníze
Obchvatem se tak dostáváme k pojmu „efektivita“, který ekologisté stále nechápou. Tak ještě jeden příklad. Obnovitelné zdroje jsou dotovány jak v investicích, tak ve výrobě (garantovaná návratnost, zaručená výkupní cena, zaručený zisk). Nyní je v důsledku strategie posilování energetické bezpečnosti a energetické solidarity uvnitř EU prostřednictvím podpory obnovitelných zdrojů dotována také spotřeba, letos 130 miliard (odhad ministerstva financí) až 300 miliard korun (odhad finančních odborníků).
Aktivisté také tvrdí, že máme jedinečnou možnost čerpat pro obnovitelné zdroje dotace z „externích finančních zdrojů“. Jaké to jsou? Na rovinu: žádné takové neexistují. Dochází jen k přerozdělování peněz od chudších občanů k bohatším. A protože vše je relativní, jak pravil neekologista Einstein, záleží na úhlu pohledu. Pro příjemce dotace jde o zdroj externí, pro dárce naopak.
Dalo by se to ilustrovat na případu středočeské obce Kněžice, energeticky soběstačné vesnice se 410 obyvateli. Jejich komunitní energetika vyšla veřejné rozpočty na 95 milionů korun. Kdybychom tuto částku rozpočítali na každého obyvatele Česka, vyšla by nezávislá komunitní energetika šířená celostátně na téměř 2,5 bilionu externích korun. Kněžice vyhrály třetí cenu a zvláštní Cenu poroty v loňském ročníku prestižní ekologické soutěže E.ON Energy Globe. A co zkusit vyšší level: aby ta energetická soběstačnost komunit přešla na soběstačnost finanční? Neboli otestovat další oblíbené ekologistické heslo: internalizace externích nákladů?
Jinými běžně užívanými ekologistickými pojmy jsou nezávislost komunitní energetiky a demokratizace energetiky. Každá komunita zůstává připojena k centrálně řízené distribuční síti, do které nejen dodává, ale z ní i odebírá elektřinu, když komunitní obnovitelné zdroje energie nestíhají. V sítích to vyvolává mimořádné náklady na zvyšování jejich robustnosti, na instalaci nových řídicích systémů, na pronájem záložních kapacit (distributorem, ne komunitou) atd.
Dost bylo živelné spotřeby!
Například ČEZ si loni na to vypůjčil přes 19 miliard korun. Dalších 37,7 miliardy korun poskytne distributorům a operátorovi přenosové soustavy ČEPS stát (externí zdroj). To vše proto, aby byly zajištěny centrálně řízené, spolehlivé a kvalitní dodávky bez dopadů na spotřebitele. Vývoj spěje k tomu, že bude centrálně řízena také spotřeba. Že ředitel soustavy určí, kdy si spotřebitel bude moci spustit tepelné čerpadlo, zapnout pračku nebo dobít elektromobil. A to je, podle ekologistů, právě ta demokratizace.
Všechny ty dotace a podpory zdaleka nejsou konečné peníze, těch bude s rozvojem obnovitelných zdrojů potřeba stále víc a víc. Od příštího roku se například ve vyúčtování za energii objeví nová položka, tzv. cena za provoz nesíťové infrastruktury, kterou se má financovat činnost vznikajícího Elektroenergetického datového centra (EDC). Zřízení centra přijde zhruba na miliardu korun (z externích zdrojů), provoz ale budou financovat zákazníci (z vlastních zdrojů).
V loňském roce jenom ČEZ připojil do své sítě rekordních 21 325 fotovoltaických zdrojů a letos v lednu přijal dalších 6 272 žádostí. Jeden každý ten zdroj je podpořen z externích zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo návrh novely energetického zákona, který zásadně usnadní instalaci, výrobu, připojení a sdílení energie v komunitách. To jen na okraj, aby se ekologisté se svými obnovitelnými zdroji necítili tak odstrčení. Totiž nefixovaní.