A kdo to zaplatí? Sílí obavy, že zelená politika Bruselu přinese sociální nepokoje

Evropská komise nedávno představila detaily klimatického balíčku, který si klade za cíl dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Sílí obavy, že dva roky staré protesty francouzských žlutých vest, sociálního hnutí proti zdražování pohonných hmot, mohou mít opakování. 

Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans doplnil mnohasetstránkový dokument slovy, že Brusel žádá po evropských občanech mnoho – ale pro dobrou věc. „Bude to zatraceně těžké,“ připustil Timmermans, kterého citoval německý deník Die Welt. 

O tom nikdo nepochybuje. Ambiciózní plány prodraží kdeco. Od benzínu a vytápění domů po širokou paletu zboží a služeb. Ve své peněžence to pocítí téměř každý obyvatel evropské sedmadvacítky. Přijde propad životní úrovně.

Podle francouzského europoslance Pascala Canfina se může obdobná masivní sociální rebelie – jako hnutí žlutých vest – kdykoli odehrát znovu.

Na jedné straně přitom stojí hlasití ekologičtí aktivisté, podle kterých nejdou bruselské plány dost daleko. Na druhé straně pak mnozí zchudlí Evropané, kteří se obávají, že budou mít ještě hlouběji do kapsy.

Závislost na uhlí

Pro představu stačí zavítat do polského Turowa, sousedícího s Českem, které si stěžuje na klesající hladinu podzemní vody a žádá ukončení těžby v tamním hnědouhelném dole. Letos v květnu nařídil Soudní dvůr EU těžbu, plánovanou až do roku 2045, zastavit. Nálada v Turowě je rozjitřená a polský ministr práce Jaroslaw Gowin předpovídá v případě zavření dolu ztrátu „desítek tisíc pracovních míst“.

Obavy ale sílí i jinde. „Mnoho malých a středních podniků, které jsou páteří naší ekonomiky, bude mít problémy vyrovnat se s rostoucími náklady na energii,“ varoval italský ministr pro ekologické změny Roberto Cingolani.

Stamiliardy eur postcovidové pomoci, které už mají do Itálie brzy proudit, tam zmírnily protibruselské nálady. Rostoucí životní náklady to mohou rychle změnit. Ceny elektřiny rostou v Itálii rychle už nyní, další nárůst drží v přijatelných mezích jen vládní dotace.

Hlasité protesty v Polsku či Itálii jsou jen předzvěstí toho, co může následovat na mnoha místech evropské sedmadvacítky.

Pokud by mělo Polsko dosáhnout unijních klimatických cílů, bude se muset zbavit závislosti na uhlí a dokonale překopat svou ekonomiku. Na uhlí je totiž nyní závislé ze 70 procent.

Velké uhelné elektrárny zásobují podniky i domácnosti levnou elektřinou, mnoho lidí levným uhlím i topí. To vše se má změnit. Polsko chce dovážet zemní plyn z Norska, vedle toho ale plánuje také nejméně dvě jaderné elektrárny se šesti reaktory. To není nic, co by mohlo potěšit sousední Německo, které se od energie z jádra po havárii v japonské Fukušimě odvrací.

Zakázali vnitrostátní lety

Příklad Francie ale ukazuje, že klimatické cíle nemusejí bolet jen státy střední či východní Evropy, s tradiční závislostí na hnědém uhlí. Schvalování klimatického zákona tam provázely minulý měsíc tvrdé diskuse.

Francie se stala v mnoha ohledech evropským průkopníkem. Zakázala mimo jiné vnitrostátní lety na krátké vzdálenosti, pokud je možné je nahradit vlakem. Auta s vysokými emisemi se už za šest let nedostanou do center měst. Omezí se propagace fosilních paliv, výstavba supermarketů na zemědělské půdě či balení potravin do plastů. Objeví se i zvláštní jízdní pruhy výhradně pro sdílená vozidla.

Podle ministryně životního prostředí Barbary Pompiliové je třeba „spoléhat na zdravý rozum“ ve chvíli, kdy je „planeta u konce s dechem“. Ale tak jako jinde tam zněly i časté výhrady odpůrců razantních klimatických škrtů.

Od automobilových výrobců až po ohroženou střední třídu, která se obává zdražování, inflace a znehodnocení svých životních úspor. Velký úspěch slaví i pravicový prezidentský kandidát Xavier Bertrand, který s oblibou kritizuje větrné turbíny a další ekologické nápady.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/eu-klima-brusel.A210802_174113_zahranicni_kzem