Ambiciózní evropský balíček Fit for 55 je pro Česko hrozbou
Evropský klimaticko-energetický balíček Fit for 55 bude mít zásadní dopady na všechny státy EU. Změní konkurenceschopnost jednotlivých zemí a přerozdělí bohatství. A Česku hrozí, že bude tahat za kratší konec provazu, komentuje pro MF DNES prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.
Slepá evropská honba za klimatickými ambicemi nás může stát víc, než si myslíme. Musíme proto bojovat za takovou podobu balíčku, která nás dlouhodobě nepoškodí, a současně využít šancí, které přináší.
Klimatickou změnu nelze popřít, ale evropská politika v posledních měsících působí tak, že chce všechny křivdy páchané na životním prostředí odčinit obrazně řečeno ze dne na den. Má to dvě obrovská rizika. Zaprvé – ve srovnání se snížením emisí za uplynulých třicet let jsou tyto cíle klimatické politiky mimořádně ambiciózní a hrozí, že jako mnohokráte v minulosti nebudou splněny.
A zadruhé – i když se díky rychlému technologickému pokroku a mimořádným investicím ke splnění cílů přiblížíme, některé země z toho vyjdou jako vítězové, mnohé však jako poražení. Evropská unie i Evropský parlament si tato rizika buď neuvědomují, nebo uvědomit nechtějí.
Klimatická politika EU přináší přísné cíle zejména pro ty členské státy, jejichž ekonomika je dosud značně závislá na fosilních zdrojích energie, což jsme i my. Naše ekonomické i širší celospolečenské náklady budou proto mnohem vyšší oproti řadě západních a severských zemí, jež jsou na fosilních palivech již nyní závislé daleko méně. Musíme se proto vzepřít někdy až nesmyslným návrhům, které jsou však často skryté v detailech. Pro novou vládu i pro nadcházející předsednictví Česka v EU to znamená mravenčí práci, ponoření se do detailů jednotlivých opatření Evropské komise a tvrdé obhajování našich zájmů.
Štěkat, ale chytře
Současně musíme být konstruktivní. Doposud Česko až moc často připomínalo malého poštěkávajícího pejska, kterého nebrali vážně. Štěkat můžeme, dokonce musíme, ale chytře. Jasně ukázat, které klimatické cíle jsou pro nás nesplnitelné, neboť máme menší potenciál pro obnovitelné zdroje, energetiku v minulosti postavenou na uhlí a jeden z nejvyšších podílů průmyslu na HDP v Evropě. Trvat na zachování energetické soběstačnosti naší země i do budoucna. Dokonce se nebát argumentace, že uhelné elektrárny není třeba zcela likvidovat, ale ponechat je jako záložní zdroje pro možnou nižší stabilitu dodávek v různých oblastech Evropy. A také spolupracovat s dalšími zeměmi, které jsou na tom podobně.
A kde máme být konstruktivní? Tam, kde leží budoucnost, ve využití nejmodernějších digitálních technologií. Rozhodující bude, do jaké míry dokážeme využít ekonomického a podnikatelského potenciálu v této oblasti, konkrétně e-commerce, umělé inteligence, digitální ekonomie, kybernetické bezpečnosti, FinTech a Blockchain. Tady potenciál máme, a to hlavně v lidech. Ptejme se jich, co může stát pro ně udělat. Vychovávejme ve školách a na univerzitách další. Využijme evropských fondů a přilákejme do těchto sektorů především soukromý kapitál. To povede k větší energetické efektivnosti, změní to významně strukturu českého průmyslu a umožní se k emisním cílům přiblížit. To může být náš největší přínos k evropské klimatické politice.
Současně však musíme trvat na požadavku, že o mixu energetických zdrojů si rozhodují členské státy na národní úrovni. Pro Česko je klíčová role jádra a zemního plynu a evropská opatření by tyto energetické zdroje neměla diskriminovat, či dokonce vylučovat. Požadovat dlouhodobou energetickou soběstačnost a současně se spoléhat jen na obnovitelné zdroje, to je pro nás nesplnitelné.
Zemní plyn samozřejmě není bezemisní zdroj, ale Evropská komise musí jeho využití akceptovat na dlouhé přechodné období, minimálně do roku 2050. Jádro je bezemisní zdroj a Česko má právo jadernou energetiku dále rozvíjet, tím spíše, že řada dalších evropských zemí, především Francie, se k jaderné energetice rovněž razantně hlásí. A podporujme ze všech sil obnovitelné zdroje pozitivními pobídkami, motivací, podporou výzkumu a vývoje, nikoliv však pod tlakem nerealistických cílů.
Samostatným problémem je sektor automotive, který je dnes páteří českého průmyslu. Jsme zemí Škody Auto, která je součástí koncernu VW, který na elektromobilitu vsadil více než kterákoliv jiná automobilka. Bylo by škoda, kdyby velké připravované investice VW směřovaly jinam než k nám. Pracujme na rychlém zlepšení podmínek umožňujících zavedení rozsáhlé sítě infrastruktury elektrických nabíječek a vodíkových stanic.
Některé pasáže balíčku týkající se elektromobility (v podstatě zákaz spalovacího motoru v roce 2035) však považuji za nerealizovatelné. Změní spotřebitelé své preference? Ano, avšak jen tehdy, budou-li na trhu malé, masově vyráběné a cenové dostupné elektromobily pro všechny. Nebudou ale jen pro ty bohatší a my budeme právě ti poražení? Jsou (či budou) evropské přenosové soustavy připravené na situaci, kdy se elektromobilita skutečně rozšíří, jak Unie předpokládá? A jaké ekologické problémy budou spojeny s likvidací baterií?
Fit for 55 dává zatím více otázek než odpovědí. Znovu proto opakuji tezi, kterou poslední měsíce používám pravidelně: na klima s rozumem. Pamatujme současně na francouzské žluté vesty, které vyvolaly v Paříži a jinde obrovské sociální nepokoje. Roznětkou pro ně bylo dobře míněné ekologické opatření – zvýšení spotřební daně na benzin.