Česko denně posílá Rusku tři čtvrtě miliardy. Jak se zbavit závislosti na Putinově režimu?
Téměř stoprocentní závislost na ruském plynu a padesátiprocentní na ruské ropě. Lze se od energií z Ruska plně odstřihnout? Evropa, a tedy i Česko si za uplynulá desetiletí vybudovalo silnou vazbu na ruské zdroje a jejich nákupem tak nyní Putinův režim a jeho armádu štědře financujeme.
Za loňský rok se do Česka podle dat statistického úřadu dovezl zemní plyn za 61 miliard korun, ropa z Ruska za 38 miliard. Pokud zohledníme loňskou spotřebu a současné výrazně vyšší ceny těchto surovin, vydá Česko podle zjištění webu Lidovky.cz za plyn z Ruska v ročním objemu už přes 211 miliard korun, v přepočtu denně kolem 578 milionů. A za ruskou ropu ročně 64,5 miliardy korun, denně zhruba 176 milionů.
Zjednodušeně lze také říci, že z dnešní ceny každého natankovaného litru pohonných hmot zhruba polovina připadá na ruskou ropu.
Benzin má „neruské“ zdroje z ropovodu z německého Ingolstadtu, ale ruskou ekonomiku pomáhá držet nad vodou zejména nafta, pro jejíž výrobu k nám stále bez omezení teče surovina z Uralu – přes Ukrajinu ropovodem Družba.
| České výdaje za ruské energie■ 61 miliard Kč – loňský dovoz plynu ■ 38 miliard Kč – loňský dovoz ropyPředpoklad dle letošních cen: ■ 211 miliard Kč – ročně za plyn z Ruska ■ 64,5 miliardy Kč – ročně za ropu Zdroj: ČSÚ, LN |
Z propočtu odborníků, které web Lidovky.cz oslovil, vyplývá, že z ceny za tankování diesel aut u nás připadne v přepočtu na každý den kolem 177 milionů korun na palivo vyrobené ze suroviny nakoupené v Rusku.
Kudy z ruského sevření?
Česko stejně jako celá Evropa hledá řešení, jak se závislosti zbavit – co nejvíc snížit vlastní spotřebu a nezbytně potřebné množství co nejdřív doplnit z jiných zdrojů. V Bruselu o možnosti přitvrzení sankcí jednají lídři zemí EU, spory se vedou hlavně ohledně úplného nebo částečného odstřižení od Putinovy ropy a plynu.
Embargo na jejich dovoz prosazují zvláště pobaltské země či Polsko. Několik zemí včetně Německa, Nizozemska nebo Maďarska však s ohledem na svou ještě větší energetickou závislost na Rusku rázné kroky odmítá. Česko, i když na tom není o nic lépe, je naopak zastáncem co nejrychlejšího zastavení ropných a plynových peněz pro Putina.
„Není možné, abychom s Ruskem dále čile obchodovali a za ty peníze potom Rusko platilo válku, kterou páchá neskutečná zvěrstva na Ukrajině a na ukrajinském lidu,“ uvedl nedávno český ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Unie jako celek v posledních letech z Ruska čerpala zhruba 40 procent svého plynu a asi 30 procent ropy. Podle dosavadních informací to zatím ale vypadá, že radikální a okamžité odstřižení od potrubí z Ruska na čtvrtečním jednání neprojde.
Zejména náhrada plynu bude pro Česko i celou EU bolestná a složitá. V případě ropy, jejíž krizové zásoby má Česko na 90 dní, se alternativy hledají o něco snáze. U plynu stát ale žádné vlastní rezervy nemá.
Plány s plynem mají trhliny
Jak připomíná odborník na energetiku z poradenské společnosti ENA Jiří Gavor, bude těžké docílit Bruselem plánovaných úspor. „Unie jako celek plánuje, že zhruba třetinu ruského plynu může nahradit potrubím z jiných zemí a prostřednictvím zkapalněného plynu LNG, třetinu by mohly činit energetické úspory, včetně třeba odložení útlumu uhelných zdrojů tepláren anebo také třeba částečného snížení teploty vytápěných prostor a podobně. Ale zbývá třetina, která se dá jen těžko nahrazovat bez drastické regulace průmyslu,“ říká Gavor.
Připomíná také, že početné domácnosti, jejichž vytápění je závislé na zemním plynu, by byly ohroženy nedostatkem až jako poslední. Zima končí a potřeba vytápění výrazně klesá. Je však třeba se co nejdřív chystat na příští zimu. Plyn mezitím z nynějších závratných výšin zřejmě podraží ještě víc.
Evropská komise už požaduje, aby členské státy zajistily do podzimu v zásobnících na svém území minimálně 90procentní zaplnění kapacit. „A to bude velmi složité. Mnozí obchodníci, kteří jsou už dnes finančně zruinovaní, budou mít problém během léta zdražený plyn v požadovaném množství do zásoby získat,“ připomíná Gavor.
Nahradit ropu z Ruska by teoreticky mohlo být snazší. Ale i to má svůj háček. Zhruba polovina z celkové roční potřeby zdejších rafinerií, která činí sedm milionů tun ropy, proudí do Česka z Ruska ropovodem Družba. Ropovod IKL z německého Ingolstadtu dodává druhou polovinu spotřeby ropy – například z Ázerbájdžánu nebo Perského zálivu. A to z námořních tankerů v italském Terstu a připojeného Transalpinského ropovodu
Úzké hrdlo ropy z Terstu
V Ingolstadtu se na TAL napojuje český IKL, který má roční a pro celé Česko víc než dostatečnou kapacitu jedenáct milionů tun ropy. Dnes ji využívá sotva ze třetiny. Dostat do něj potřebné množství by přesto bylo složité. TAL má totiž kapacitu určenou v první řadě pro Itálii, Rakousko, Německo a Francii, už nyní prakticky zaplněnou.
„Musela by se Česká republika snažit u akcionářů v TAL vyjednat určité navýšení pro IKL, ale bylo by to asi dost složité vyjednávání. V TAL má každá země a její rafinerie vlastní zájmy,“ připomíná expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula.
Je tu i další varianta – možnost využití ropovodu Adria z Chorvatska přes Maďarsko napojeného do Družby. Ale i v Adrii by po zastavení ruských dodávek nastala „tlačenice“ a Česko by odtud mohlo získat jen menší část našeho ropného výpadku.
Kromě hledání alternativních zdrojů je ale třeba začít i hodně šetřit. Mezinárodní energetická agentura IEA (členem je i Česko) představila nedávno desetibodový plán, jak lze denně ušetřit poměrně významný objem 2,7 milionu tun ruské ropy. Jedná se o nepopulární, leč zřejmě nezbytná opatření, jako je snížení maximální rychlosti na dálnicích aspoň o deset km za hodinu, zákaz nedělních jízd osobních aut do měst, ve všední dny střídat na silnicích osobáky podle sudých a lichých čísel na registračních značkách, podporu sdílení aut, zvýhodnění MHD, větší rozšíření práce z domova a podobně.