Energetická krize oslabuje evropské firmy. Amerika má příležitost, která se nemusí opakovat
Oblíbenou mantrou konspiračních webů je, že Spojené státy vyzbrojují Ukrajinu, protože na válce vydělávají. Ze stejných důvodů prý protřelí Američané tlačí na ukončení závislosti Evropy na ruské ropě a plynu.
Představa, že to takhle v USA někdo naplánoval, je stejný nesmysl, jako že někdo umístil čip do Putinovy hlavy, aby nastartoval nesmyslnou válku.
Nicméně skutečností je, že energetická krize v Evropě oslabuje evropské firmy a posiluje ty americké. Upozorňuje na to například nedávná analýza deníku The Financial Times. Podle ní je to především důsledek toho, že USA mají spolehlivé domácí dodavatele levného zemního plynu, čímž se na rozdíl od Evropy stávají atraktivní lokalitou pro investory.
Evropský průmysl zažívá temné měsíce. Kvůli válce na Ukrajině poklesla například výroba oceli v EU o desetinu, výroba hliníku dokonce o polovinu. Na polovině kapacity běží i výroba hnojiv a například společnost Yara varuje, že snížená produkce může dokonce vést k nedostatku potravin.
Investiční toky mění směr
Zdá se, že krize ohledně paliv a energií přece jen trochu oslabuje, ale jisté je, že ovlivní investiční rozhodování evropských korporací na dlouhé roky dopředu. Firmy sice investují do zelené energie a energetických úspor, ale zároveň znovu promýšlejí své investice na základě geografické polohy.
Třeba německý chemický koncern BASF plánuje výrazně omezit svou výrobu v Evropě a přesunout ji z velké části do Číny. A výrobci obalů jako Smurfit Kappa a DS Smith zase dovážejí papír ze Severní Ameriky.
Amerika má nyní příležitost oslabit nadnárodní korporace evropské provenience. Výpadky dodávek za pandemie a snahy snížit uhlíkové emise vedou k přepisování plánů na výrobu ve vzdálených destinacích s nízkou mzdou. Napětí ve vztazích mezi Západem a Čínou dál zvyšuje nejistotu. Třeba německé investice do Číny se od pandemie nevzpamatovaly, i když to BASF možná brzy změní.
Když se firmy budou rozhodovat, kde modernizovat a kde ne, ceny energií budou hrát klíčovou roli. Výhody USA jsou zřejmé: zemní plyn je lokální, levný a jeho dodávky jsou spolehlivé.
Firma Shell se sice rozhodla stavět továrnu za šest miliard dolarů v Pensylvánii už v roce 2016, ale velká produkce plastu se tu rozjede už na konci letošního roku. Podle ředitele Bena van Beurdena se podnik bude soustředit více na oba americké kontinenty, protože „budou mít dnes i v příštích letech strategickou výhodu“.
Nejde ovšem jen o firmy, které chtějí sloužit americkým zákazníkům. Dokonce se zjistilo, že Amerika může být dobrá základna pro export. Třeba továrna Mercedesu v Alabamě z 90. let měla původně zásobovat americký trh; nyní je pětkrát větší, dvě třetiny výroby jsou na vývoz a vyrábí se tu skoro všechna velká SUV koncernu.
Je to do určité míry ironie, protože vysoké ceny energií v 70. a 90. letech omezily americkou produkci oceli. Nejprve ale přišla revoluce v podobě těžby ropy z břidlic. Ruská invaze na Ukrajinu je pro změnu zase budíček z hlediska spolehlivosti dodávek.
Jedinečná příležitost
Souvisí to i s přechodem na obnovitelné zdroje. Američané doufají, že jejich energie ze solárních panelů, větrných turbín a vodíku budou nejlevnější na světě. Pomůže k tomu také levný a spolehlivý plyn coby nutná záloha obnovitelných zdrojů. Pomohou též dotace z nedávného infrastrukturního balíčku schváleného americkou federální vládou, který se poněkud nesmyslně jmenuje Zákon na snížení inflace (Inflation Reduction Act).
Samozřejmě, že svět není černobílý a existují i obavy. Leckdo nerozumí americkým kulturním válkám – od potratů, přes povinnou diverzitu při najímání dělníků až po vyhrocené disputace o očkování. Trh práce je napjatý a panují obavy z toho, jak se politická polarizace a případné výkyvy od zdi ke zdi mohou promítnout do nejrůznějších regulací, především těch environmentálních.
Ale ať je to jak chce, Rusko se svou válkou poskytlo Americe šanci získat velkou část globálního koláče investic směřujících do průmyslu. Tolik k Financial Times. Ale nejde jen o Rusko a válku na Ukrajině. Třeba to, že se Německo rozhodlo vypnout jaderné zdroje (poslanci Spolkového sněmu prodloužili provoz posledních tří jaderných elektráren v Německu do 15. dubna 2023 – pozn. red.), zdražit si tak elektřinu a ohrozit energetickou stabilitu i vlastní průmysl, nemá s Ruskem společného vůbec nic.