Evropa naléhavě shání plyn. Jako logická volba vypadá Ázerbájdžán
Obavy, že se pravidelná desetidenní údržba ruského plynovodu Nord Stream 1 změní v trvalé zastavení dodávek, nabírají na síle. Evropští politici mluví o tom, že Moskva má možná chuť Západ trvalým vypnutím dodávek potrestat. Ruský plyn pokrýval dvě pětiny evropské spotřeby. Co teď?
Náhradní řešení se hledají obtížně, politici evropské sedmadvacítky na tom však delší čas horečně pracují. Nabízejí se dodávky zkapalněného plynu, Německo pro něj staví terminály. Ale to je málo.
Mnohé země, od Norska po Katar, nemohou okamžitě navýšit kapacity. A dále? Alžírsko se rozhádalo se Španělskem, ve východním Středomoří zase nepanuje kvůli agresivitě Turecka stabilita. Bruselu tak vyšel jako nejlepší partner kaspický Ázerbájdžán. Evropská komise tento týden navrhla členským zemím, aby se s Baku uzavřela dohoda o zvýšení dodávek plynu a rozšíření jeho plynovodu.
Aby dohoda s Ázerbájdžánem platila, musí ji schválit vlády států evropské sedmadvacítky.
Zmíněný bruselský dokument slibuje, že prostřednictvím plynovodu Southern Gas Corridor, který vede do Evropy přes Turecko, by mohlo do roku 2027 každoročně proudit do Evropy nějakých 20 miliard krychlových metrů plynu.
To by znamenalo jistě zvýšení proti současnému stavu. Zmíněnou trasou šlo loni do Evropy jen něco přes osm miliard metrů krychlových plynu.
Ale pořád je to málo. Pro srovnání: v loňském roce dovezla EU z Ruska 155 miliard krychlových metrů plynu. Pokud by se domluvu s Baku povedlo schválit, stále by zbývalo nahradit velkou porci z ruských dodávek, pokud by najednou skončily. V opačném případě by hrozily evropské sedmadvacítce vážné ekonomické těžkosti.
Podle šéfky Mezinárodního měnového fondu Kristaliny Georgievové by to uvrhlo mnoho evropských zemí do hospodářské recese.
V Bruselu si riziko omezení ruských dodávek bezpochyby všichni uvědomují. Najít však okamžitou odpověď není snadné.
Mezi nápady, jak nahradit ruský plyn, se hodně mluvilo o dovozu zkapalněných dodávek. Už v březnu se v Evropě přetřásala jména největších světových vývozců, jako jsou třeba Spojené státy, Norsko či blízkovýchodní Katar.
Ale nepůjde o nějaké zásadní řešení. Jednak je tu cena. Třeba americký břidličný plyn je dražší než ten ruský. Do toho padají pochyby o spolehlivosti, třeba v Norsku teď našli zaměstnanci energetického sektoru zálibu ve stávkování. A Katar má zase ten problém, že v době zájmu už své dodávky nasmlouval s východoasijskými kupci, kteří reagovali na postcovidové ekonomické oživení. K tomu je třeba přičíst nedostatek evropských terminálů pro zkapalněný plyn.
Takže se Evropa dál zaměřuje především na dodávky potrubím.
Ázerbájdžán vypadá jako logická volba. Transjadranský plynovod, který byl zprovozněn před dvěma lety, přepravuje kaspický plyn přes Řecko, Albánii a Jaderské moře do Itálie. S dalšími dodávkami počítá také Bulharsko.
Podle bezpečnostní analytičky Alissy de Carbonnelové je však potřeba počítat s tím, že ázerbájdžánská produkce nebude k dispozici hned. „Není jasné, kdy Baku splní vyšší exportní cíle,“ říká de Carbonnelová.
Pak už by zbylo Evropě jen šetření. Podle studie bruselského think-tanku Bruegel by Evropa příští zimu bez ruského plynu určitě přežila, bylo by to však bolestivé.
Závislost na Moskvě, to je notně starý příběh
Evropská unie se snaží odstřihnout od dodávek ruského zemního plynu, studie agentury Reuters přesto naznačuje, že největším poskytovatelem EU by mohlo Rusko ještě dlouhé roky zůstat.
Tato varovná slova nepocházejí z nějaké čerstvé studie, ale z bezmála 10 let staré analýzy zmíněné agentury. Skoro to vypadá, jako by se za ten čas, během kterého Rusko stihlo obsadit Krym i část Donbasu, až tak moc nezměnilo.
V textu se mluvilo o tom, jakou naději dávají Evropě nové nálezy plynu v Africe a východním Středomoří. Analytici také předpokládali, že unijní země využijí americký boom plynu z břidlic nebo nabídek z Kataru. Jenže už tehdy se ukázalo, že Evropa spoléhá na plyn až příliš. Její hlad po dalších dodávkách nebývale rostl a obavy ze závislosti na Rusku se tehdy jevily jako hodně vzdálené téma.
„Rusko zůstane evropským primárním dodavatelem energie, včetně dodávek zemního plynu, po mnoho let a možná i desetiletí,“ odhadl v březnu 2013 výzkumný dokument amerického Kongresu o evropské energetické koncepci.
Evropa nebezpečí vnímala. Ztroskotal proto projekt plynovodu South Stream, místo toho Rusko našlo trasu přes Turecko. Už tehdy však panoval údiv, jak lehce Evropa spoléhala na další ruské dodávky, vzdor několika varovným zimním výpadkům.
Autor: Jiří Sládek