Evropská slabost. Odstřihnout se od ruského plynu je možné
Ve vyjednávání platí, že nikdo by neměl zbytečně hrozit něčím, co nechce nebo nemůže splnit a jeho protějšek ví, že tomu tak je. Pak prohraje. K něčemu takovému směřuje Evropa svými hrozbami, že zavede totální embargo na dovoz ruského zboží včetně plynu.
Úvahy o tom, že by Evropa neměla kupovat od Ruska energetické suroviny, tu jsou opakovaně. Peníze z vývozu ruských surovin totiž plní většinu ruského státního rozpočtu a vlastně tak financují i ruskou válku na Ukrajině. Znovu tyto diskuse oživily vraždy ukrajinských civilistů v Buči nedaleko Kyjeva spáchané ruskými jednotkami. K ukončení závislosti na ruských energiích vyzvali například někteří francouzští politici či víc než dvě stě poslanců Evropské parlamentu.
Rychle se však ukázalo, že to nebude tak horké. Zejména v Německu sílí hlasy, že to lze udělat jen postupně kvůli závislosti evropské ekonomiky na ruském plynu. Tu lze ale rychle omezit či dokonce zrušit. Pokud by se v Evropě, tedy v Německu, neodstavovaly z provozu další jaderné elektrárny, zvýšily se úspory energií v průmyslu i domácnostech i kapacita obnovitelných zdrojů energie a dovezl nějaký plyn odjinud, půjde to.
Navíc máme čas do zimy. Bude to určitě drahé. A Česko to bude stát víc než Německo a to zas víc než Francii. Ale nikdo se z toho nezhroutí a náklady lze přerozdělit uvnitř Evropy.
Jen je třeba na tom začít pracovat, protože marné spekulace nás mohou dovést k horším koncům než mlčení. Jestli totiž Moskva usoudí, že jde o planou hrozbu, může sama pohrozit omezením dodávek a zvýšit cenu plynu. Nakonec bude Evropa platit víc a zůstane závislá na Rusku. Když si ale budou v Kremlu myslet, že Evropané skutečně končí s ruským plynem, tak je nejspíš zkusí přesvědčit, že mají dále odebírat ruský plyn snížením ceny.
Což Rusko připraví o část prostředků na válku i bez okamžitého odstřižení se od ruského plynu. Prostě kdo bude hrát tvrději, ten vyhraje, jenže Evropa tvrdé hry moc neumí.