Jadernou energetiku táhne Asie v čele s Čínou. V Evropě boduje v Anglii
Jaderná energetika ještě není úplně mrtvá, jak by se v sousedství Německa, které chce do roku 2022 odpojit všechny reaktory, mohlo zdát. Přibývá států, které si uvědomují, že bez jádra se jim nepodaří snižovat škodlivé emise.
Třeba v Japonsku, které má po USA a Francii největší armádu reaktorů, bylo po havárii ve Fukušimě z roku 2011 jádro téměř neslušné slovo. Jenže uzavření všech jaderných elektráren, které následovalo krátce po nehodě, vedlo ke zvýšení závislosti ostrovní země na dovozu plynu a ke zvýšení cen této suroviny v Asii.
Mezitím Japonci jaderné elektrárny znovu nahodili. A jak ukazuje strategický dokument, který začátkem měsíce schválil kabinet, počítají s nimi nadále. Podíl elektřiny, která se má v zemi vyrábět štěpnou reakcí v roce 2030, je podle plánu kolem 22 procent. Rok před fukušimskou havárií dosahoval podíl jádra v energetickém mixu 25 procent.
Lídrem ve výstavbě jaderných reaktorů se však stává Čína. Z devíti nových reaktorů, které se ve světě připojily k síti za poslední rok a půl, jich bylo šest v nejlidnatější zemi světa (další dva v Rusku a jeden v Pákistánu).
Na konci června byl zprovozněn první reaktor v elektrárně San-men s americkou technologií od firmy Westinghouse. Čína a USA se dohodly v roce 2006 na vytvoření celého dodavatelského řetězce, který by pomohl oživit americké jaderné odvětví. Jenže zpoždění, které výstavba nabrala, nakonec vedlo k vytvoření vlastního čínského reaktoru Hualong One.
Původní americko-čínské vize o spolupráci v jaderné energetice zřejmě navíc nahlodá obchodní válka, která nyní mezi oběma zeměmi vypukla.
Čína však pokukuje po jaderných projektech i jinde. Státní korporace China General Nuclear Power Group (CGN) se stává významným hráčem v britských jaderných plánech. Velká Británie je přitom jednou z mála evropských zemí, která na jadernou energetiku do budoucna sází.
CGN má například třetinový podíl v projektu nového reaktoru v Hinkley Point. Ve čtvrtek bruselský soud shodil ze stolu žalobu Rakouska, když potvrdil rozhodnutí Evropské komise, že garance britského kabinetu v podobě zvýhodněných cen za elektřinu neodporují pravidlům vnitřního trhu Evropské unie.
CGN kromě toho plánuje postavit nový jaderný zdroj poblíž vesnice Bradwell-on-Sea v hrabství Essex. A britský tisk spekuloval i o tom, že Číňané chtějí koupit až 49procentní podíl v osmi jaderných elektrárnách, které by uspokojily zhruba pětinu ostrovní spotřeby elektřiny. Hodnota podílu se pohybuje kolem čtyř miliard liber.
Cíl: třetina elektřiny z jádra
V Evropě je nicméně britská cesta ojedinělá. Řada států – jako Německo či Belgie – naopak dalšímu rozvoji jádra uzavřela dveře.
Hinkley Point se proto má stát první zahájenou stavbou jaderné elektrárny v Evropě od Fukušimy. Současné plány počítají s tím, že nadzemní části začnou růst v polovině příštího roku, první elektřinu do sítě má dodávat v roce 2025.
Vedle dvou elektráren, na nichž se podílejí Číňané, mají za Kanálem vzniknout další čtyři jaderné zdroje. Zatímco nyní jádro zajišťuje pětinu britské elektřiny, v roce 2035 to má být zhruba třetina.
Mnohem více na jádro sázejí v Asii a na Blízkém východě. Mezi desítkou zemí, kde byla v posledních dvou letech zahájena výstavba nových bloků, jsou vedle Číny a Ruska například Bangladéš, Indie či Pákistán. A také Turecko, kde začal v dubnu stavět Rosatom.
Stavba se zpožďuje i na Slovensku
Jaderná cesta se však téměř nikde neobejde bez komplikací. Prakticky vždy se stavba protáhne a prodraží oproti plánu. Smutným premiantem je v tomto směru finské Olkiluoto – výstavba třetího bloku už nabrala téměř desetileté zpoždění a náklady překročily původní odhady trojnásobně.
Zpoždění se dotýká také dvou rozestavěných bloků ve slovenských Mochovcích. Premiér Peter Pellegrini minulý týden prohlásil, že jejich dokončení se opozdí více, než se dosud čekalo. Kritizoval také největší dodavatele stavby, mezi nimiž je například plzeňská Škoda JS.
Podle nového plánu má být třetí blok zprovozněn příští rok na jaře a čtvrtý blok o rok později. Původní plány přitom počítaly s dokončením v letech 2012 a 2013. Rozpočet projektu nabobtnal na 5,4 miliardy eur, tedy na dvojnásobek.
Autor: Martin Petříček