Jak zlevnit a nezadlužit se. Prodávat přes burzu jen „přebytky“ elektřiny jde
Česká vláda vážně zvažuje „znárodnění ČEZ“, zejména ovládnutí výroby elektřiny, tedy postátnění elektráren. Chce tak získat stoprocentní vliv na cenotvorbu elektřiny ČEZ, a tedy možnost lidem v Česku elektřinu eventuálně podstatně zlevnit.
Balík akcií, který drží menšinoví akcionáři ČEZ, má nyní hodnotu zhruba 180 miliard korun. Jestliže by stát chtěl pod sebe nejen výrobu elektřiny a jádro, ale i distribuci, a měl zaplatit přirážku desítek procent, pak výsledná částka bude činit minimálně 200 miliard korun.
Úsporný energetický tarif, který připravuje ministerstvo průmyslu, problém drahé elektřiny neřeší. Je jen dalším dluhem. Ceny energií přitom v EU zůstanou vysoké po několik let. Nelze po celou tu dobu maskovat drahou elektřinu (a plyn) dluhem, jejž budou splácet budoucí generace. Už nyní vláda počítá až do roku 2025 s velkými schodky státního rozpočtu kolem 300 miliard korun. Pokud by Fialův kabinet při těchto plánovaných schodcích chtěl v jednom z následujících roků své vlády opravdu ČEZ „znárodnit“ a podíl menšinových akcionářů výše uvedeným způsobem vykoupit, nevyhne se astronomickému schodku, který by přesáhl 500 miliard.
Dle francouzského vzoru
Jak tedy Čechům elektřinu zlevnit, a přitom se nezadlužit? Jednou z možností je, že by ČEZ omezil své investice a další projekty, přičemž díky takto vytvořeným úsporám a také vysokým cenám elektřiny by mohl vyplácet vskutku vysokou dividendu. Pokud by například byla dvojnásobná v porovnání s tou, jakou stát navrhuje nyní, 48 korun na akcii, stát by získával třeba i opakovaně přes 50 miliard ročně. Těmito penězi by pak výhradně mohl financovat pomoc lidem a firmám s platbami účtů za energie.
Jenže stát zatím není s to vymoci si na ČEZ vyšší dividendu. Ta, kterou ministerstvo financí navrhuje nyní, experty překvapila tím, že je citelně nižší, než mohla být. Někteří z expertů měli za to, že se dividenda může blížit až 60 korunám na akcii.
Vláda zároveň odmítá, že by ČEZ mohl přes burzu a za burzovní cenu prodávat jen takzvané přebytky elektřiny, kterou vyrobí. Jenže francouzský příklad ukazuje, že by řešení na takový způsob uskutečnitelné bylo. Jak v takovém případě postupovat?
Fialova vláda by měla využít svého nadcházejícího předsednictví EU a společně s potenciálními spojenci typu Polska prosadit pozastavení systému emisních povolenek EU. Ty představují nezanedbatelný náklad při výrobě elektřiny i pro společnosti typu ČEZ. Zdražující povolenky se pak promítají do vysokých cen burzovně prodávané elektřiny, od jejíž ceny se odvíjí cena elektřiny pro domácnosti. S povolenkami přitom ve velkém obchodují banky, fondy a finanční spekulanti, kteří v nich vidí něco na způsob akcie. Šponují jejich cenu, aniž by je fakticky potřebovali, neboť prakticky žádné emise nemají.
Současně by vláda měla využít svého 70procentního podílu v ČEZ. Po vzoru zmíněné Francie a s odvoláním na mimořádnou situaci války by pak určila, že třeba 40 procent jaderné elektřiny ČEZ se bude prodávat dodavatelům energií v ČR za pevnou cenu. Pokud by burzovní cena byla nad touto pevnou cenou, platila by pevná cena. Pokud by tržní cena klesla pod pevnou cenu, platila by tržní cena.
Pevná cena by byla určena třeba na průměru let 2015 až 2019. Ani tehdy se ČEZ nijak finančně nehroutil. Navíc by mu nyní vláda zajistila odnětí, nebo snížení nákladu v podobě emisních povolenek.
Zbytek – či „přebytek“ – elektřiny, ten, který by ČEZ neprodával za pevnou cenu, by prodával jako nyní za cenu tržní. Růst cen elektřiny, který v důsledku pandemie, války a sankcí nastává, by podniku ČEZ kompenzoval ztrátu způsobenou nutností prodávat část elektřiny za pevnou cenu, jež je nižší než tržní.
Menšinovým akcionářům ČEZ se to líbit nemusí. Je třeba s nimi vést konstruktivní jednání. Ve hře je stavba nových jaderných bloků – stát může například na oplátku za jejich konstruktivní přístup v mimořádné, válečné době slíbit převzetí garancí při výstavbě bloků, které Česko tak jako tak potřebuje.
Klíčové vysvětlení
Obecně platí, že jakýkoli menšinový akcionář polostátního podniku se vystavuje specifickému riziku, jež plyne právě z polostátního vlastnictví. Ti akcionáři věděli, do čeho jdou. Pokud nechtějí být takovému riziku vystaveni, nechť investují do firem, v nichž stát nemá ani procento.
Ve Francii ostatně i letos začátkem roku také citelně klesly akcie tamního „ČEZ“, společnosti EdF, když francouzská vláda nařídila, aby EdF prodávala ještě větší část své elektřiny za pevnou cenu. EdF, jejž francouzská vláda vlastní ze zhruba 84 procent, a je tedy jako ČEZ polostátní, do loňska prodávala za pevnou, vládou regulovanou cenu zhruba čtvrtinu své jaderné elektřiny, a to dodavatelům energií doma ve Francii. Ti na základě počtu svých zákazníků pravidelně nárokovali elektřinu za pevnou cenu, nižší než tržní. Tržní cena se uplatnila, jen pokud byla nižší než pevná.
Teprve ta elektřina EdF, která není prodána za pevnou, regulovanou cenu ve Francii, se prodává do světa za běžnou tržní, burzovní cenu. Tento systém je klíčovým vysvětlením toho, proč letos v květnu podle dat Eurostatu zdražovala elektřina ve Francii jen o 6,5 procenta, zatímco v Česku o 30,8 procenta.