KOVANDA: Nejistota desetinásobku. Zelená politika Německa krachuje, nakonec to zaplatí i Češi
Burzovní cena elektřiny prodávané na rok dopředu včera v Německu pokořila historický rekord. Na tamní energetické burze se odpoledne megawatthodina prodávala za bezmála 480 eur. V předválečných a předpandemických letech 2018 a 2019 byla průměrná cena zhruba 46 eur za megawatthodinu.
Desetinásobně dražší německá elektřina v příštích měsících a letech bude postupně zvyšovat účty ze energie i českým domácnostem. Dramatické zdražování elektřiny v Česku tak rozhodně neskončí s nadcházející topnou sezonou.
Fialova vláda, zdá se, ovšem žije v iluzi, že superdrahá elektřina je záležitostí pouze jedné, nejvýše dvou topných sezon. Přitom opravdu dramatické zdražování řada Čechů ještě vlastně příliš nepocítila. Stane se tak v této a dalších topných sezonách v souvislosti s tím, jak budou jednotlivým domácnostem dobíhat případné fixace předválečných cen elektřin a jak budou jednotliví dodavatelé doprodávat elektřinu nakoupenou ještě za mnohonásobně nižší ceny.
Zelení či environmentalisté, i třeba z řad německých politiků, se snaží extrémně drahou elektřinu svést na Putina, resp. jeho válčení na Ukrajině. Ve skutečnosti jde především o fatální selhání jimi podporované energetické politiky, známé jako Energiewende. Ta osudově prohloubila závislost Německa na ruském plynu, přičemž zároveň nejsilnější evropská ekonomika ukvapeně zavrhla spolehlivé a bezpečné jádro. Jak říká klasik, Němci nedělají malých chyb. Stali se obětí zelené ideologie. Kvůli propojení evropského energetického trhu ovšem za tuto jejich chybu budou platit také Češi. Přitom energetická politika ČR byla prozíravější. I když, pravda, už několik let se v Česku mohly – a měly – stavět nové jaderné bloky.
Pod kritickou úrovní
Klíčovým bezprostředním důvodem mohutného růstu cen německé – a tedy i české – elektřiny je kritické vysychání řeky Rýn. V pátek a dále o víkendu její hladina kvůli suchu klesla pod kritickou úroveň. Takže pro většinu plavidel přestává být prakticky využitelná.
Jestliže Rýn de facto není pro nákladní lodní přepravu splavný, výrazně se zhoršuje například zásobování německých uhelných elektráren uhlím. Elektřina se tak bude muset ještě ve větší míře vyrábět z plynu, což omezí možnost plnit plynové zásobníky. A dále to zdraží i elektřinu, což už ostatně právě pozorujeme, neboť její podstatná část se v EU vyrábí právě z plynu.
Přitom pokud by si Němci v uplynulém desetiletí neodstavovali takovým tempem své jaderné elektrárny, elektřina by sice – kvůli válce – také zdražila, ale nárůst by rozhodně nebyl více než desetinásobný, jako je tomu nyní. Zkrátka proto, že by Německo – a s ním nezaviněně i Česko – nebylo zdaleka tak závislé na rozmarech počasí a na rozmarech Kremlu. Nikdo v Německu a v EU obecně v uplynulém desetiletí nevycházel vstříc Putinovým zájmům tak moc jako Zelení a environmentální aktivisté. Tedy s výjimkou německého expremiéra Schrödera, samozřejmě.
Sucho a omezená splavnost Rýna tedy jen obnažují krátkozrakost pominuté německé Energiewende a dalších zelených opatření a agend uplynulých let, ale i současnosti, ostatně včetně Green Dealu EU. Environmentalisté se své fiasko snaží hodit na Putina. Co jim také zbývá. Vlastně se to i nabízí. Ovšem energetičtí experti a třeba i vedení Evropské centrální banky varovali před „zelenou drahotou“, tedy růstem cen energií způsobeným environmentálními opatřeními či Green Dealem, už před propuknutím války. Ta samozřejmě celou situaci zhoršuje, leč sama o sobě by k žádné hluboké energetické krizi EU nevedla.
Se závažným vysycháním Rýna, nejkritičtějším minimálně od začátku příslušného měření roku 1993, které nastává v nejhorší možnou dobu, stoupá navíc pravděpodobnost, že Německo bude v nadcházející topné sezoně sužovat nedostatek plynu. Je pak otázka, zda v případné kritické fázi plynové krize nedají Němci přednost spotřebě plynu u sebe doma, i na úkor lidí v České republice.
Česko totiž spotřebovává plyn, který je sice ruský, ale do země teče právě přes Německo. A největším provozovatelem plynových zásobníků v Česku je dceřiná společnost německé RWE.
Současně s přerušením splavnosti Rýna přitom do Německa nadále teče jen omezený objem plynu. Rusko totiž plynovodem Nord Stream 1 dodává plyn jen ze dvaceti procent kapacity potrubí. Berlín tvrdí, že omezení dodávek je politicky motivované. Kreml zase, že jde o technickou záležitost, případně důsledek západních sankcí proti Rusku. Pokud Kreml opravdu omezuje dodávky plynu Německu z politických důvodů, nynější sucho a nízká hladina Rýna mu vydatně hrají do karet, neboť citelně zvyšují pravděpodobnost, že se Německo na podzim nebo v zimě ocitne v ještě mnohem svízelnější energetické krizi a bude potenciálně muset například přistoupit k přídělovému hospodaření s energiemi či k potupnému zprovoznění plynovodu Nord Stream 2.
Panický nákup
Řadoví Němci v obavě právě z nadcházející topné sezony už nyní panicky vykupují elektrická topidla. Odborníci ovšem varují, že masový přechod Němců z vytápění plynem na vytápění elektřinou by mohl vést ke zhroucení tamní elektrické rozvodné sítě a k blackoutům. Takové dění by opět jistě dramaticky poznamenalo i situaci na českém trhu s elektřinou. České firmy a domácnosti by tak jistě čelily ještě mnohem vyšším cenám elektřiny, případně i vážným výpadkům v jejích dodávkách.