LOMBORG: Když slunce nesvítí. Tvrzení, že solární a větrná energie jsou nejlevnější, je chybné
Přestože je nám neustále předkládáno, že nejlevnějšími druhy elektřiny jsou solární a větrná, vlády po celém světě loni utratily 1,8 bilionu dolarů za přechod na ekologickou energii
16:00
„Větrná a solární energie jsou již značně levnější než uhlí a ropa“ – přesně těmito slovy ospravedlňuje výdaje na ekologické dotace v řádech stovek miliard dolarů americký prezident Biden. Podobná tvrzení jsou výplodem zelených lobbistů, aktivistů a politiků po celém světě. Jak ovšem ukazuje výsledná částka 1,8 bilionu dolarů, jde o tvrzení přinejmenším zavádějící.
Výroba větrné a solární energie je závislá na tom, zda svítí sluníčko nebo fouká vítr. Ve zbytku času je takto získaná elektřina neskutečně drahá a je potřeba záložního systému. Z toho důvodu je elektřina po celém světě ze dvou třetin závislá na fosilních palivech, která při současném trendu nebudeme schopni eliminovat dříve než za sto let.
Jedním z důvodů, proč je tvrzení o nejlevnější elektřině chybné, je nestálost zelené energie.
Představte si, že by bylo zítra na trh uvedeno auto poháněné solární energií, jehož provoz by byl levnější než provoz klasických benzinových aut. Na první pohled to vypadá lákavě, dokud si neuvědomíte, že by vám auto nejezdilo v noci nebo když je zataženo. Pokud byste si takové auto koupili, pořád byste potřebovali záložní benzinový vůz. Museli byste tak platit za dvě auta.
Skryté náklady
Přesně takhle obnovitelná energie funguje. Moderní společnost však potřebuje nepřetržitý přísun elektřiny, takže nespolehlivost a nestálost solární a větrné energie obvykle vede ke skrytým nákladům. To by ještě nemusel být takový problém pro bohatší země, které již mají vybudovanou síť tepelných elektráren, jež mohou sloužit jako záložní zdroj. I tak by se ale zvedla cena elektřiny, neboť nestálost obnovitelné energie by způsobila nestabilitu všeho ostatního.
Nicméně v nejchudších zemích, které se potýkají s nedostatkem elektřiny, jsou s infrastrukturou tepelných elektráren na štíru. Bohaté země jsou v tomto ohledu dost pokrytecké, když odmítají v rozvojových zemích financovat tolik potřebnou energii z fosilních paliv. Místo toho naléhají, aby se lidé v tamních zemích spoléhali na nespolehlivou zelenou energii, která sama o sobě nezvládne pohánět čerpadla ani zemědělské stroje, jež by pro ně jinak mohly být cestou ven z chudoby.
Často se uvádí, že velké, rozvíjející se průmyslové velmoci, jako je Čína, Indie, Indonésie a Bangladéš, hojně využívají větrnou a solární energii. Tyto země však ještě mnohem víc využívají dodatečnou energii z uhlí. Vždyť Čína minulý rok čerpala víc dodatečné elektřiny z uhlí než ze solární a větrné energie. Indie získala třikrát víc energie z fosilních paliv než z obnovitelných zdrojů, zatímco Bangladéš dokonce třináctkrát víc. Indonésie to pak dotáhla až na neuvěřitelný 90násobek. Pokud jsou solární a větrná energie opravdu levnější, proč je tyto země nevyužívají mnohem víc? Důvodem je jejich nespolehlivost.
Běžný způsob měření ceny solární energie zkrátka ignoruje její nestálost a udává nám cenu, když svítí slunce. To samé platí i pro větrnou energii. Tím pádem se pochopitelně jejich cena dostane lehce pod zbylé energetické zdroje. Americký úřad pro energetické informace (EIA) udává cenu solární elektřiny 3,6 centu za kWh, je tedy těsně před zemním plynem, který stojí 3,8 centu. Pokud bychom však logicky zahrnuli i náklady za nespolehlivost, šla by výsledná částka raketově nahoru; jistá odborná studie ukazuje nárůst o 11–42násobek, což ze solární energie činí jednoznačně nejdražší zdroj elektřiny, kterému sekunduje větrná energie.
Tyto enormní dodatečné náklady vycházejí z potřeby skladování. Elektřina je totiž potřeba, i když zrovna nesvítí slunce a nefouká vítr, nicméně současná kapacita baterií je žalostně nízká. Z výzkumu vyplývá, že každou zimu, kdy solární energie přispívá jen velmi malým množstvím, nastává v Německu období pětidenních výkyvů, kdy ani větrné elektrárny nedodávají prakticky žádnou elektřinu.
To tedy znamená, že baterie by měly zvládnout uchovat energii alespoň na 120 hodin, i když ve skutečnosti by bylo potřeba ještě déle, neboť výkyvy mohou být mnohem delší a mohou se opakovat ještě předtím, než se doplní zásoby v baterii. Tato nová studie, která se zaměřuje na USA, ukazuje, že k dosažení stoprocentního pokrytí solární a větrnou energií s dostatečnou zálohou by Spojené státy musely být schopny uskladnit téměř tři měsíce z roční spotřeby elektřiny. Současná kapacita baterií však vystačí na pouhých sedm minut.
Jen samotné náklady na baterie by se v USA vyšplhaly na pětinásobek jejich současného HDP. A po patnácti letech, až vyprší životnost baterií, bude třeba zakoupit nové. Když to vezmeme celosvětově, tak náklady na dostatečné množství baterií by činily desetinásobek globálního HDP, a to by se navíc nákup musel každých patnáct let opakovat.
Nerecyklovatelné lopatky
Druhým důvodem, proč je dané tvrzení chybné, je absence nákladů na recyklaci lopatek větrné elektrárny a vysloužilých solárních panelů. Už nyní existuje malé městečko v Texasu, které doslova přetéká obrovskými lopatkami, kterých je už na tisíce a nelze je zrecyklovat.
V chudých afrických zemích se solární panely a jejich baterie vyhazují na skládku, kde z nich do půdy a vodních zdrojů unikají toxické chemikálie. Životnost panelů je jen několik desítek let, ale klimatická lobby neustále tlačí na jejich masivní používání, takže se celá situace ještě zhorší. Podle jedné studie jen tento samotný odpad zdvojnásobuje skutečnou cenu solární energie.
Pokud by solární a větrná energie byly skutečně levnější, už dávno by nahradily fosilní paliva i bez protežování politiky a průmyslem. Přesto se toto tvrzení neustále objevuje, protože se to holt někomu hodí do krámu. Chceme-li ale vyřešit změnu klimatu, musíme naopak mnohem více investovat do výzkumu a vývoje nízkoenergetických technologií CO2. Pouze tak můžeme dosáhnout potřebného průlomu – ve snižování množství odpadu, zlepšování kapacity a efektivity baterií, ale také v oblasti dalších technologií, jako je modulární jaderná energetika – díky kterému budou nízkoenergetické zdroje CO2 skutečně levnější než fosilní paliva. Do té doby však budou veškerá tvrzení o tom, že fosilní paliva jsou již dávno minulostí, jen a pouhým zbožným přáním.
Autor je prezidentem Kodaňského konsenzu, hostujícím pracovníkem Hooverova institutu Stanfordovy univerzity a autorem knihy Falešný poplach.