Může být katarský plyn záchrana, nebo je to ještě větší past?
Lídři Evropské unie nedávno rozhodli, že v květnu předloží plán o postupném ukončení závislosti na zemním plynu, ropě a uhlí z Ruska do roku 2027. Brusel hned začal hledat možnosti, jak dodávky plynu z Ruska nahradit, což asi bude nejkomplikovanější a politicky nejvíce rizikový úkol.
Tato komodita se totiž nepořizuje jako boty od Bati, ale na základě dlouhodobých smluv (10, 20 i více let), jež se uzavírají po dlouhých a těžkých jednáních, kde EU bude hrát nezáviděníhodnou roli prosebníka, což protistrana jistě využije ve svůj prospěch. Nejde pouze o cenovou výhodu, ale i o politické ústupky.
EU si uvědomuje, že objem plynu, který je potřeba vykrýt, není možné přepravit po zemi, tedy stávající sítí plynovodů, tudíž musíme ho k nám dostat po moři ve formě zkapalněného plynu (LNG). Zde hned narazíme na potíž: EU nemá dostatek terminálů pro přijetí LNG (pokryjí maximálně 30 procent veškerého dovozu) už i proto, že Rus svoje ceny vždy držel na takové úrovni, aby se evropským energetickým firmám nevyplatilo investovat do stavby dalších terminálů. (V plynárenských kruzích se ne náhodou říká, že Rusové jsou Arabové s modrýma očima.) Navíc ne všechny terminály vlastní subjekty z EU. Problém představuje i to, že státy, které mají velké zásoby zemního plynu (ale i ropy či uranu), patří mezi ty, kde vítězství liberální demokracie je ve hvězdách nebo kde její násilný dovoz skončil fiaskem. Výjimkou jsou USA, kde těžaři břidlicového plynu po verdiktu Bruselu zahájili oslavy i jednání s bankami o dalších investicích. Suma sumárum: K tomu, aby EU mohla pustit Rusko k vodě, bude nucena najít i partnery v ne příliš přátelském prostředí. Například v Kataru, kde se na podzim bude hrát MS ve fotbale.
EU si dnes nemůže vybírat
Tato monarchie je o něco větší než Středočeský kraj, ale její roční HDP jen o málo menší, než má Česko. V Kataru žije 2,8 milionu obyvatel, z nichž pouze asi 300 tisíc má občanství, zbytek jsou přistěhovalci. Aktuální geopolitický význam země je však tak obrovský, že i Německo se před ní muselo uklonit, ačkoliv v Berlíně dobře vědí, že Katar je strategickým partnerem Íránu, na který Západ uvalil sankce. Katarský režim utlačuje ženy, homosexualitu trestá smrtí, financuje radikální islámské skupiny a pomáhá Íránu obcházet sankce tím, že prodává jeho suroviny jako vlastní a dodává Teheránu sankcionované zboží ze Západu. Írán sice hlásá, že jeho cílem je zničení Izraele, ale na rozdíl od Ruska nemá atomovou bombu. Dodejme: zatím. A jak by se zachovala EU, kdyby Írán, spojenec Kataru, vojensky zaútočil na Izrael?
Víme, na čí straně Katar ve skutečnosti stojí? Na dobré, tedy na straně tzv. svobodného světa, nebo na špatné, která chce zánik Západu? Lze si představit dobré vztahy s tímto režimem bez politických ústupků? Určitě ne, ale vypadá to tak, že EU si dnes nemůže vybírat. Stačí se podívat na fotografii z březnového jednání německého superministra hospodářství Roberta Habecka s katarským šejkem a ministrem energetiky. Katařani si hověli ve zlatých křeslech a německého ministra posadili vedle na pohovku. Obrázky, které vydají za tisíce slov, připomínaly nedůstojné přijetí předsedkyně EK Ursuly von der Leyenové tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem v Ankaře loni v dubnu.
Putin, nebo emír?
„Německo, ale ani západní Evropa nemá alternativu. Před někým se bude muset uklonit. Když ne před Putinem, tak před katarským emírem,“ míní Anna Jacobsová z think-tanku Arab Gulf States Institute se sídlem ve Washingtonu. Katar je po Austrálii druhým největším producentem LNG, ročně produkuje asi 78 miliard kubíků zemního plynu, který vyváží zejména do Číny.
Habeck se po svém návratu ohledně dodávek katarského plynu vyjadřoval optimisticky. Uplynulo několik dnů a katarský ministr energetiky a prezident firmy Qatar Petroleum Saad al-Kaabi v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung řekl, že bude trvat roky, než něco konkrétního vznikne. Ministr neví, jak by mohl Katar nahradit ruské dodávky pro EU. „Žádný stát to sám nedokáže. Je směšné tvrdit, že by někdo, třeba Katar, to
dokázal. Je to hloupost, nic takového se nestane,“ dodal s tím, že jeho země přesto má zájem o uzavření dlouhodobé smlouvy.
Jak se tedy má dívat EU na Katar z hlediska dodávek plynu? Je to záchranná vesta pro tonoucího? Nebo jen stéblo? Či dokonce další past? Uvidíme v roce 2027.