Německé zelenání zaplatí draze i Češi. A kdy přijde blackout?
Německo bude mít od příštího týdne poprvé po šestnácti letech kancléře. Sociální demokrat Olaf Scholz střídá křesťanskou demokratku Angelu Merkelovou. Přichází s ním nová vláda, ještě zelenější, než byla ta dosavadní, píše ve svém komentáři pro MF DNES ekonom Lukáš Kovanda.
České domácnosti to, že Německu vládne někdo jiný než Merkelová, poznají brzy na vlastní kůži, přesněji řečeno na vlastní peněženku. A to hlavně v jedné věci: v příštích letech budou postupně čísla na složenkách za elektřinu či plyn nabíhat rychleji, než se tak dělo dosud.
Koncem listopadu se nová německá koalice sociálních demokratů, Zelených a svobodných demokratů dohodla na programu, jehož pilířem je zrychlení ústupu od energie z uhlí. Té se chce Scholzova vláda zbavit už do roku 2030, namísto dosavadního termínu roku 2038.
Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny by se měl k roku 2030 navýšit výrazněji, než se dosud plánovalo, a sice místo 65 na 80 procent. To si vyžádá zmohutnění investic do větrných a solárních elektráren. Dohlédne na to sám současný spolupředseda Zelených Robert Habeck, jenž v Scholzově kabinetu obsadí post ministra hospodářství, energetiky a klimatu. Název postu podtrhuje, jaký důraz nyní Berlín bude klást na rychlejší ozeleňování země.
Není malých chyb
Scholzova vláda sama hovoří o tom, že rozvoj obnovitelných zdrojů urychlí doslova „drastickým“ způsobem. Vzhledem k tomu, že, jak praví klasik, „Němci nečiní malých chyb“, nezbývá než doufat, že „drastická akcelerace“ nebude omyl.
Pak by to totiž mohl být omyl s drastickými důsledky. Nejen pro německou, ale také pro českou ekonomiku, jež je s ní – zejména skrze vzájemný obchod – propojena těsněji než řada ekonomik eurozóny, přestože měna Německa a Česka se liší.
Jedním ze způsobů, jak Německo uspíší své ozeleňování, bude nový přístup k trhu s emisními povolenkami EU. Scholzův kabinet plánuje ustanovit limitní spodní cenu povolenky, nejspíše na úrovni 60 eur za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší. Méně než 60 eur už tedy povolenka stát v Německu nebude.
Pokud by se cena na trhu EU snížila pod tuto limitní úroveň, doplatí německé elektrárny, teplárny či velké podniky typu oceláren nebo cementáren částku zbývající do 60 eur. Tím Německo po svém přispívá k tlaku na růst cen povolenek napříč Unií.
Včera se tak cena povolenky poprvé v historii přehoupla přes 80 eur za kus. Do konce roku může být na úrovni 100 eur a v příštích měsících roku 2022 až na hodnotě 150 eur. Zdražování vypouštění oxidu uhličitého má elektrárny, teplárny nebo velké závody přimět k opuštění fosilních zdrojů. Jenže tím pádem současně zdražuje nejen elektřina vyráběná z fosilních zdrojů, ale také plyn, z něhož se stále podstatná část elektřiny v EU vyrábí – v plynových či paroplynových elektrárnách.
Kdy přijde blackout?
Co to vše znamená pro české domácnosti? Plyn i elektřina jim budou zdražovat i v příštích letech, naštěstí ale méně dramaticky než nyní a na Nový rok 2022. Zato však výrazněji, než by jim zdražovaly, pokud by Německu vládl „méně zelený“ kabinet.
Letošní extrémní zdražení energií v Česku je totiž především dokladem toho, že zelenání nejen Německa, ale celé EU postupuje příliš překotně. Environmentalisté si sice stěžují, že politici jednají zpomaleně, nicméně trh je v přímém přenosu usvědčuje z omylu.
Samozřejmě, ekonomické oživení, jež se dostavilo s postupující jarní vakcinací proti covidu a s dojmem, že jsme ho přemohli, je energeticky náročné. Nárůst cen plynu či elektřiny tak zcela překvapivý není. Zarážející je ale mimořádná prudkost nárůstu, v rozsahu stovek procent. Byl by nepochybně mnohem slabší, pokud by se EU, v čele s Německem, svojí nejsilnější ekonomikou, nestavěla tak přezíravě k jaderné energii.
Energetický trh EU je silně propojený a třeba provázání německého a českého trhu s elektřinou je ještě silnější než jejich zmiňované obecné ekonomické propojení, takže probíhající odstavování německých jaderných elektráren je palčivě znát také u nás.
Zvláště, odstavují-li Němci také své uhelné zdroje, což se pochopitelně děje. Scholzova vláda nepochybně dodrží harmonogram, podle něhož mají poslední jaderné bloky v Německu skončit vyrábět energii již příští rok.
Současná energetická krize EU přitom není zažehnána. Zejména bude-li začátkem příštího roku třeskutě mrznout, hrozí na řadě míst dokonce blackouty, jak varují četní energetičtí experti. I v Německu a Česku.
Vlastně už není otázkou, zda se masivní blackout v EU dostaví, ale kdy. Probíhající energetická krize totiž signalizuje, že ani Němci nemají za své odstavované zdroje dostatečnou zelenou náhradu. Letos se to ukázalo v létě. Málo foukalo, takže německé větrníky vyrobily málo elektřiny. Musela být tedy vyráběna z plynu, takže se nestihly doplnit plynové zásobníky. Což představuje zásadní důvod, který od září citelně tlačí cenu plynu a tím pádem i elektřiny v EU nahoru.
4 000 000 ohrožených
Plyn je fosilní zdroj, jejž Němci jako jediný široce tolerují. Až tak, že s Rusy postavili potrubí, kterým si ho přivedou od nich přímo k sobě. Odstavování jaderných a uhelných elektráren v EU tak vedle zdražování způsobuje růst energetické závislosti na Kremlu.
Dlouhodobým poučením z krizového vývoje letošního roku tedy musí být to, že bez rozvoje jádra je ozeleňování EU prakticky nemyslitelné. A je o to naléhavější, že Německu povládne kabinet, jenž se v zelených otázkách jen tak „nezakecá“. I nová česká vláda by tedy měla tím naléhavěji přispět k tomu, aby na úrovni EU bylo jádro jednou provždy čistým zdrojem. A pak hned začít stavět nové bloky, nejprve ty dukovanské.
Pro příčetné evropské politiky i úředníky by měl být růst cen energií budíčkem. Navzdory ambicím nové Scholzovy vlády se totiž celoevropsky ukazuje, že jsme zcela nepřipraveni na to, provozovat naši ekonomiku a domácnosti s citelně menším zastoupením fosilních zdrojů energie. Nejsme se zelenými zdroji tak daleko, abychom se na ně mohli více spolehnout.
Výsledkem překotného odvracení se od neobnovitelných zdrojů, včetně jádra, je současná situace. Za dramatickým růstem cen elektřiny či plynu stojí jistě i jiné příčiny, nicméně pokud bychom v uplynulém desetiletí postupovali s odklonem od uhelné, a zejména jaderné energetiky celoevropsky uvážlivěji, dnes bychom situaci zvládali mnohem lépe, s daleko slabším neblahým dopadem na peněženky zejména těch sociálně nejzranitelnějších. Je to výstraha. Pokud se nepoučíme, přijdou další a závažnější energetické, potažmo sociální krize a otřesy.
Energetickou chudobou jsou v Česku v důsledku prosazování německé a evropské zelené agendy, takzvaného Green Dealu, ohroženy zhruba čtyři miliony lidí. Tedy i v důsledku již léta trvajícího celoevropského odvracení se od uhelné a jaderné energetiky, které není kompenzováno dostatečným rozvojem energetiky zelené.
Jedná-li se o čtyři miliony lidí, je jasné, že drahými energiemi budou fatálně zasaženy i domácnosti ze středních vrstev. Ty navíc budou muset ze svých daní platit energie chudým domácnostem, a to skrze „vládní pomoc sociálně zranitelným“. Vláda totiž sama žádné peníze nevydělává. Vše, co má, jsou daně a dluh, přičemž dluh jsou jen budoucí daně. Neblahý dopad na střední vrstvy i v Česku se však převážně teprve dostaví. A bude tím svízelnější, čím zelenější budou kroky nastupující německé vlády.