Plyn je předražený, řekněme proto dodavatelům, že máme za sebou hromadu uhlí, míní Václav Bartuška
Ve svém dalším podcastu Jan Macháček diskutoval s Václavem Bartuškou o plynu, ropě a elektřině. Bartuška potvrdil, že když se mluví o zastropování cen plynu, různí zúčastnění aktéři mají na mysli různé věci. Jedna rovina je zastropování cen pro spotřebitele i firmy a kompenzace výrobcům a dodavatelům ze státního rozpočtu. Peníze na to si pak stát vybere prostřednictvím nějakého mimořádného zdanění.
V zásadě jde o křížovou subvenci, která pomůže zvládnout ceny. Shoda je jasná. Každá vláda v Evropě musí podle Bartušky něco dělat, jinak by nepřežila. Cena bude jasná a fixní a rozdíl vůči ceně tržní dorovná stát.
Podcast War zone Jana Macháčka vzniká v Institutu pro politiku a společnost a věnuje se všem kontextům a souvislostem probíhající války na Ukrajině. Desátý díl série podcastu navázal na květnový rozhovor s dlouholetým velvyslancem pro energetickou bezpečnost Václavem Bartuškou.
Druhá rovina „zastropování“ se týká jednání s velkými dodavateli. Jednáme s Katarem, Alžírem, s Američany. Všichni vědí a cítí, že Evropa má problém a snaží se toho využít a nabízejí ceny, které jsou pro Evropu neudržitelné. Takže my bychom jim nejpozději příští rok na jaře měli podle Václava Bartušky říct: „hezké, že nám nabízíte plyn za přemrštěnou cenu, ale my za sebou máme obrovskou hromadu uhlí, kterou jsme pálili tuto zimu, a když vaše nabídky nebudou rozumnější, budeme uhlí pálit dál. Radši bychom sice pálili něco čistšího, ale když vy nebudete rozumní, tak je nám líto. Evropa je největší globální kupec zemního plynu a není důvod se chovat jako hlupák.“
Otázkou také je, jaká bude v příštích pěti, deseti letech v Evropě spotřeba plynu. Dodavatelé nemohou sázet na to, že poroste.
Co se týče čtvrtečního summitu EU, který se věnoval energetice, Václav Bartuška naznačil svůj odhad, že bude ještě třeba více summitů, než státy unie dospějí k nějaké zásadnější shodě.
Ve věci možné větší regulace na burze s plynem v Rotterdamu a možnosti EU, že nastaví nějaký cenový koridor a regulaci cen, tak to Bartuška považuje za normální. Takhle podle něj přece burzy s čímkoli fungují. Na několik dní se zavřela newyorská akciová burza po 11. září 2001 a stejně tak se zavřela burza po pádu Lehman Brothers v září 2008 apod.
To, co se dělo s cenami energií na konci srpna, podle Bartušky odpovídá zhruba tomu, kdyby nějaký pekař chtěl za pecen chleba 600 korun. Obchodované objemy byly při srpnovém extrémním nárůstu navíc velmi malé, vlastně v řádu megawatt.
Co se týče společných nákupů zemního plynu ze strany EU, chápe to velvyslanec zatím tak, že EU může pověřit nějaké velké hráče nebo jejich konsorcium, než že by EU vytvářela nějakou novou entitu. Je třeba využít těch, kdo to umí a mají nějakou zkušenost. Není to tak jednoduché, že přijedu do Kataru, řeknu, chci plyn a ukážu peníze.
Co se týče českého podílu na terminálu LNG, tak podíl vyjednával stát, ale pronajímatelem je ČEZ. První lod´s LNG pro Českou republiku už přijela 19. září.
Poslední měsíce podle Bartušky ukazují obrovský návrat státu do energetiky. Jednání vedou státy mezi sebou. V Německu zestátnili Uniper, ve Francii vykoupili soukromé akcionáře z EdF.
Bartuška k nám hovořil z hotelu ve Washingtonu, který je kousek od sídla MMF a Světové banky. Obě tyto instituce posledních třicet let poučovaly celý rozvojový svět, že se nemají používat subvence v energetice, žádné náhrady cen, žádné cenové stropy. Takto Západ poučoval a kde nyní jsme? Kdyby Evropa byla Brazílie nebo Angola, tak u nás podle něj už přistála mise MMF. To, co bylo dříve nemyslitelné, je nyní považováno za normální.