Političtí matadoři jsou zděšení, ale není to konec demokracie, tvrdí podnikatel Šnobr
PRAHA Měli by to být politici, kdo kontrolují a mají reálný vliv na dění v polostátním energetickém obru. Jenže někdy se zdá, že jsou to zájmové struktury ČEZ, které ovládají politiky. Jen málokdo zná prostředí této mocné společnosti jako její menšinový spolumajitel Michal Šnobr. Finanční analytik a poradce finanční skupiny J&T v oblasti energetiky v rozhovoru pro Lidové noviny hovoří o volbách a propojení politiky a ČEZ.
Tradiční politické strany a jejich lídři podle Šnobra vyčpěli. „Není to ale konec demokracie. Politická scéna se začala jen vyvíjet jinak, než si mnozí představovali. Česko jen podstoupí další zkoušku, o kterou si ale snad už končící generace politiků vlastně řekla,“ míní Šnobr.
LN: Jakou roli v poslední době v politice sehrálo dění kolem společnosti ČEZ?
Po celou dobu se ukazuje, že ČEZ – a to se dá s Babišem souhlasit – není řízená akcionáři, fakticky ji ovládá management. Stát jako hlavní akcionář v tomto smyslu dlouhodobě plně selhal. Když se podíváte, co se děje v pozadí, prostřednictvím dozorčí rady jsou to odboráři a zástupci sociální demokracie, kdo tu společnost nyní ovládá, resp. nechává managementu volné pole působnosti. Z dvanácti členů jsou tři sociální demokraté a čtyři odboráři. Zástupci ANO, ministerstva financí se svými čtyřmi hlasy nemají na rozhodování skoro vliv. Rozdrobené politické zájmy, bídná nebo žádná strategie ze strany státu a k managementu loajální zástupci zaměstnanců tj. odbory jsou naprosto klíčová tepna, která udržuje současné fungování ČEZ. Nezměnilo se na tom nic ani poté, co ANO nastoupilo do vlády. Babiš se o to pokusil na první valné hromadě a prohrál. Z mého pohledu minoritního akcionáře na to pak rezignoval. Výsledkem je, že ČEZ nemá čtyři roky skutečného akcionáře, který by přinesl jasnou strategii a nastínil další směřování české energetiky.
LN: Kdo tedy ovládá ČEZ?
Management. Dozorčí rada je pasivní a management si dělá, co chce, svoji pozici si vždy bez problémů obhájí.
LN: Může mít souvislost dění kolem struktury ČEZ s kampaní proti Babišovi?
Těžko říci, ale nelze zapomenout, že se tu odehrál pokus o prodej hnědouhelné elektrárny Počerady, která je největší, ale závislá na dodávkách uhlí z Mostecké uhelné. Bylo to na jaře a začátku léta, tlaky byly obrovské. Bylo nepochybné, že vlastník mosteckých dolů má velký zájem na získání elektrárny a bylo více než zřejmé, že management ČEZ se prodeji nebrání. Ale padlo to, protože dozorčí rada nakonec za poměrně vypjaté situace rozhodla, že se nic prodávat nebude.
LN: To bylo období, kdy vrcholila vládní krize.
Ano, nechci říci, že to byla hlavní příčina, ale šlo o něco, co vývoj ovlivnilo. Jak už víme z historie České republiky, nic se neděje bez příčiny, která má souvislost s velkými obchody v zákulisí. O tom, že ČEZ je propojením politiky a velkého byznysu nemám nejmenších pochyb. Je tu příliš mnoho lobbistických zájmů a dalších skrytých zájmů, než aby člověk uvěřil, že všechno probíhá v zájmu všech akcionářů společnosti
LN: Bude po volbách šance vyměnit management v čele s Danielem Benešem?
Upřímně? Já doufám, že ano, že přijde změna. Nikdy nevíte, jak dopadne politické rozložení, ale ČEZ by si zasloužil v nejvyšším vedení čerstvou krev. Nakonec těch selhání na nejvyšší úrovni bylo poslední dobou už trochu moc. Troufám si říci, že nebýt hlavním akcionářem stát, v normálním byznysovém prostředí by změny už dávno proběhly. Navíc v energetice se v Evropě schyluje k naprosto rozhodující fázi změn, česká energetika stojí před rozhodující výzvou směrem k dlouhodobé budoucnosti. Změny by ale měly přijít i v dozorčí radě. V té by měli sedět odborníci, ne političtí zástupci často bez erudice a přehledu o energetice. Dnes dozorčí rada funguje spíš formálně a pasivně. Přitom právě dozorčí rada by měla být hybatelem událostí, měla by pracovat na skloubení podnikatelských zájmů státu ale i dalších akcionářů, směrovat ČEZ strategicky.