Přetřásá se zestátnění ČEZ, rychlé zlevnění elektřiny by to ale nepřineslo
Ve veřejném prostoru opět rezonuje otázka zestátnění největší tuzemské energetické firmy ČEZ. Téma razí i kandidát na prezidenta Andrej Babiš (ANO). Podle něj by tento krok lidem přinesl nízké ceny energií. Jak ale upozorňují analytici, takhle jednoduše to nefunguje.
Celý proces zestátňování by kvůli právním náležitostem a schvalovacím procesům trval nejméně rok a státní kasu by to vyšlo na zhruba 200 miliard korun. Pokud by pak ČEZ prodával elektřinu výrazně levněji, tedy například za 1,5 koruny za kilowatthodinu, podsekl by si tím vlastní příjmy.
„Kdybychom se dostali do situace, kdy stát má ve společnosti sto procent a nařídí ji dodávat elektřinu třeba za 1,5 koruny, vedlo by to k tomu, že by firma neprodukovala téměř žádný zisk. Ten je ale potřeba, aby se ČEZ mohl starat o své stávající zdroje energie. Peníze by rovněž chyběly na postavení nového jaderného bloku, který podle mě bude stát 400 miliard korun,“ říká ekonom společnosti Capitalinked Radim Dohnal.
„Za druhé, pokud by zestátněný ČEZ nastavil cenu na 1,5 korunách, za kolik by ji prodávali ostatní výrobci elektrické energie? Stát by jim rovněž nařídil 1,5 koruny? Nebo by elektřina od ČEZu fungovala jako poukázky do Tuzexu a byl by o ně korupční zájem? To by podle mě pokazilo energetický trh v ČR výrazně víc, než ho kazí různé kroky z Evropské unie,“ dodává Dohnal.
„Existuje několik úhlů pohledu, jak se na to dívat. Problém je v tom, že se o tom u nás začalo diskutovat jako o rychlém řešení usměrnění cen elektřiny. To z mého pohledu není šťastné,“ vysvětluje energetický konzultant Martin Apko. „Na volném trhu s elektřinou nastávají poruchy dané zejména akutními nedostatky elektřiny. Tyto poruchy je potřeba řešit, existují na to nástroje regulace cen, ale to se netýká jenom ČEZu,“ říká Apko.
Podle něj je potřeba si uvědomit, že stát není úplně nejlepším podnikatelem, což dokládá stav jiných státních podniků. Zodpovědné zestátnění ČEZu by mělo být doprovázeno propracovanou strategií.
„Jestliže bude stát vlastnit ČEZ, musí vědět, co s ním chce dělat. Jenom to, že chce regulovat ceny, je málo. To se dá udělat jiným způsobem, nemusíme kvůli tomu za poměrně vysokou cenu vykupovat minoritní akcionáře. Co se týče konkrétní strategie, můžeme se bavit například o tom, že by se stát zabýval rozvojem nových kapacit výroby elektřiny, to už by dávalo větší smysl,“ uvádí Apko.
Vláda mlčí
Je pravděpodobné, že vláda už nějakou strategii připravuje. Zatím o ní ale mlčí. Už na jaře minulého roku premiér Petr Fiala (ODS) naznačil, že stát zvažuje restrukturalizaci ČEZu a získání stoprocentního podílu alespoň ve výrobní divizi společnosti. Jak jim plány v tuto chvíli krystalizují a zdali tedy k zestátní alespoň nějaké části ČEZu dojde, ministři nyní nechtějí moc komentovat.
Redakce IDNES.cz oslovila Úřad vlády i ministerstvo průmyslu a obchodu, odpověď ale nedostala. Mlčení má opodstatnění. Každá informace z úst vládního představitele může výrazně ovlivnit cenu akcií ČEZ na burze.
Do dne D nebude nikdo vědět vůbec nic.
Michal Šnobrminoritní akcionář společnosti ČEZ
„Hodně se teď spekuluje o tom, jestli k zestátnění skutečně dojde či nikoliv, případně za jakou cenu a jakou formou. Trh a investoři nyní situaci pozorně sledují,“ uvádí analytička společnosti Cyrrus Anna Píchová a připomíná, že když Petr Fiala na jaře naznačil, že zestátnění ČEZu je jedna z možných cest, akcie společnosti zamířily vzhůru. To proto, že stát by v případě vykupování minoritních akcionářů musel poskytnout prémii nad aktuální cenu na burze.
Francouzský scénář
Minoritní akcionář Michal Šnobr přirovnává situaci v České republice k dění ve Francii. Tamní „ČEZ“ se jmenuje EDF a stát v něm nyní postupně získává sto procent.
„Šest měsíců stála akcie EDF osm euro. Byly náznaky, že Francie sáhne k zestátnění, ale žádné informace neunikaly. Kdyby jakákoliv informace unikla, cena akcie by mohla jít nahoru, což by samozřejmě ovlivnilo cenu odkupu. Pak ze dne na den přišlo prohlášení, že Francie bude akcie vykupovat za dvanáct euro a druhý den akcie stály téměř tuto částku,“ popisuje Šnobr. „Ten příběh je totožný s tím naším. Do dne D nebude nikdo vědět vůbec nic,“ říká akcionář.
Hlavním důvodem, pro který je podle Šnobra potřeba část ČEZu zestátnit, není snížení cen elektřiny, ale financování výstavby jádra. Příklady z Evropy i ze světa ukazují, že financování jaderných bloků soukromými penězi nelze – jde o tak nákladný a dlouholetý projekt, že do něj investoři jít nechtějí, představuje pro ně příliš velké riziko.
Odborníci se neshodnou
Podle Dohnala z Capitalinked existují i jiné cesty než zestátnění. „Bohatě postačí, když bude existovat státní firma Dukovany 5, která si najme ČEZ, aby projektování, organizaci a výstavbu zajišťoval právě on. A pravděpodobně následně i provoz. Jsem zastáncem volného trhu. Zestátňovat ČEZ kvůli tomu, abychom možná za 20 let měli místo šesti jaderných bloků jich sedm nebo za dva roky levnější elektřinu, mi přijde extrémně riskantní,“ shrnuje Dohnal.
Další stoprocentně státní podnik, který obhospodařuje několik procent HDP, by podle něj navíc znamenal „perfektní kolbiště pro všechny možné korupčníky.“
Naproti tomu podle Šnobra jiná cesta, než zestátnění alespoň výrobní divize, prakticky není. Upozorňuje, že společnost, která by byla určená přímo pro účely nového jaderného bloku existuje – jmenuje se JEDU II – a jde o stoprocentní dceřinou firmu ČEZu.
„Tuto společnost si fakticky stát může dnes jednorázově vykoupit. Je to varianta uskutečnitelná, nejjednodušší. Má to jenom jednu velikánskou chybu. Na financování té investice potřebujete cashflow,“ vysvětluje Šnobr.
„Když si koupíte společnost, která vlastní jen projekt s pozemkem, na kterém se to bude stavět, tak ale nemáte financování,“ uvádí Šnobr. „Kdežto když ovládnete celou výrobu, tak máte garanci, že vám šest jaderných bloků a spoustu uhelných elektráren bude každý rok generovat mnohamiliardový cashflow,“ říká Šnobr a opět zdůrazňuje příklad Francie, kde kvůli novým jaderným projektům zamířila EDF do rukou státu.
Podle Dohnala je francouzská situace přeci jen v něčem jiná. „Francouzská EDF míří zcela do státních rukou, ale ve Francii jsou na státní podnikání zvyklí, my v takovém případě umíme spíše korupci. EDF je již nyní nejvíce zadluženou velkou energetikou, a právě tam by našeho šampiona dovedl uvažovaný krok,“ míní Dohnal.