S plynem, nebo bez plynu?
Pokud by Rusko opravdu uzavřelo kohouty, na společném evropském trhu by chybělo asi 25 procent plynu. Nikoliv 40 procent, jak se běžně uvádí, říká Michal Kocůrek, odborník na plynárenství a energetickou bezpečnost z poradenské společnosti EGÚ Brno.
Lidovky.cz: V případě úplného odstřižení od Ruska bychom podle vás v současné době nahrazovali „jen“ čtvrtinu dodávek do EU?
Ano. Letos fungujeme v poněkud jiném režimu než v předchozích letech. Rusko přestalo prakticky úplně dodávat plyn přes plynovod Jamal, na začátku roku také poměrně výrazně omezovalo dodávky přes Ukrajinu. A když připočteme dnes i ostatní dodavatele, tak letos odebírá Evropa víc plynu z Norska a velké množství dovážíme i formou zkapalněného zemního plynu LNG. To v souhrnu znamená, že aktuálně podíl ruského plynu na dodávkách do EU je kolem 25 procent.
Lidovky.cz: To by tedy mohla být dobrá zpráva…
Teoreticky ano, ale těžko odhadovat, jak se situace vyvine v další části roku. Stát se může ledacos, ve výsledku může podíl vzrůst, ale i klesnout. Nechci spekulovat, zda na konci roku bude ruský plyn tvořit 30 nebo jen 20 procent dodávek. Je také fakt, že určitá maximalizace všech ostatních zdrojů je nejen racionální, ale i morálně žádoucí. Zkrátka, kdyby nám nyní Rusko přestalo úplně dodávat, tak by nám jako Evropě chyběla zhruba čtvrtina plynu.
Lidovky.cz: Co by brzké a úplné odstřižení znamenalo pro průmysl?
Pokud dáme stranou celý evropský trh a zaměříme se na nejvíce dotčené země, tedy ty středoevropské včetně Německa a Česka, kde ta závislost je největší, tak tam bude situace mnohem komplikovanější. V případě zastavení plynu se začne ihned omezovat dodávka všem velkým odběratelům. V první řadě těm, kteří mohou využít alternativní paliva. A začne se čerpat plyn ze zásobníků – tak to popisuje i česká vyhláška.
Zároveň bychom začali intenzivně jednat se státy, které by nebyly tak vážně postižené výpadkem a nejsou tolik na ruském plynu závislé. Jednalo by se o aplikaci principu solidarity, který v Evropě máme.
Lidovky.cz: A to jsou konkrétně jaké země?
Ty, které jsou geograficky nejvíce na západ, jihozápad. Určitě je to třeba Belgie, Nizozemsko, Francie, částečně Itálie, s určitou komplikací například Řecko, Španělsko. S nimi by začala jednání, aby byly schopny u sebe omezovat spotřebu a část svého plynu přesměrovat k nám, k těm postiženějším. To by probíhalo v prvních dnech. Zároveň by se maximalizovaly na nejvyšší možnou míru dodávky z ostatních, tedy alternativních zdrojů, jako je LNG a podobně.
Lidovky.cz: Které průmyslové obory by utrpěly nejvíce?
Ty, které využívají zemní plyn k výrobě technologického tepla. Tedy cementárny, vápenky, sklárny, keramičky, celá petrochemie, ale také velmi silně potravinářství a strojírenství.
Lidovky.cz: Hrozilo by u některých z nich úplné zastavení výroby a propouštění?
Takový vývoj hrozí. Je pravděpodobné, že u řady z těchto velkých podniků by došlo v prvé řadě k omezování výroby, zastavování výrobních linek, dočasných odstávek části produkce nebo celých provozů.
Nicméně podobně jsme to mohli sledovat při covidové pandemii. Stát je v takové chvíli nezbytný minimálně v tom, že by měl nabízet jakési formy kompenzací pro udržení zaměstnanců, státní garance na půjčky těmto podnikům, aby byly schopny takovou situaci přestát, aby nemusely propouštět nebo absolutně ukončit činnost.
Lidovky.cz: Domácnostem by měly být dodávky plynu omezované až jako úplně posledním…
Ano, tak to je. Myslím, že by ale ke krácení domácností nedošlo ani s ohledem na to, že se už dostáváme ze zimního období, spotřeba plynu při vytápění domácností teď výrazně klesne.
Ovšem hodně výrazně by se úplné zastavení ruského plynu dotklo cen, přišlo by zdražování. Většina obchodníků si po zimě začíná nakupovat plyn na příští rok. Nakupovali by za ještě vyšší než současné ceny a museli by je nějakým způsobem propsat do cen pro své zákazníky, tedy i do účtů domácností. Takže pro domácnosti by to nebyl fyzický nedostatek, ale velké zdražení.
Lidovky.cz: Je reálné, aby Evropa našla náhradní zdroje za ruský plyn v nějaké brzké době?
Nahradit těch loňských nějakých 150 miliard kubíků by určitě nešlo hned. Nebylo by to dříve než v roce 2028. To je dané především tím, jak sledujeme rozvoj exportních kapacit zkapalněného zemního plynu, zejména ve Spojených státech a v Kataru. Ale i v dalších zemích, v Africe, potenciál další těžby je v Izraeli, v Austrálii, v Mexiku…
Lidovky.cz: Ovšem do té doby budeme závislí na snižování spotřeby…
Byli bychom odkázaní na to, že bychom částečně snížili spotřebu, částečně bychom využívali ty už vyšší produkční kapacity, jak LNG, tak z produkce Norska, částečně z Alžírska. Určitě bychom omezovali spotřebu plynu v oblastech, ve kterých není plyn nezbytně nutný a jsou k dispozici alternativy, například v elektroenergetice. Hledali bychom řešení v oblasti energetické účinnosti, zateplování budov a podobně.
Lidovky.cz: Váš osobní tip – dojde v nejbližší době na takové plné odstřižení od ruského plynu? Nebo budeme dál v klidu a postupně ruský plyn omezovat?
Nesázel bych na jednu ani na druhou možnost. Od pátku v souvislosti s vražděním civilistů na Ukrajině sledujeme mnohem hlasitější volání po urychleném ukončení odběru všech energetických surovin z Ruska.
Zároveň však od předních politiků nejvíce ohrožených zemí slyšíme výzvy ke zdrženlivosti s odkazem na obrovské ekonomické náklady a recesi, kterou by to zejména u zemního plynu přineslo. To slyšíme hlavně z Německa, ale i ze středoevropských zemí, s výjimkou Polska.
Lidovky.cz: Varování před unáhleným odstřižením se vám nezdá racionální?
Asi ano, ale nezaznívají žádné přesvědčivé argumenty, postavené na číslech o tom, jak hluboká recese, jak vysoké ekonomické náklady by takové rychlé odpojení skutečně způsobilo, jak dlouho by to trvalo, než bychom se z toho dostali. A zároveň nevidíme ani neslyšíme žádná čísla, která by srovnávala, jak si povedeme, když v tom současném stavu setrváme.
Lidovky.cz: Obě tyto varianty mají své zápory?
Spíš je otázkou, zda budeme dál setrvávat ve stavu desetinásobných cen zemního plynu oproti předloňskému roku a pětinásobných cen proti loňsku, které samy o sobě jsou dlouhodobě neudržitelné pro podnikání. Vidíme to například ve všech evropských podnicích, které vyrábějí hnojiva. To jsou ti největší odběratelé zemního plynu. A všichni odstavují své linky. Už od loňského podzimu se těžce potýkají s nárůstem svých cenových vstupů.
Lidovky.cz: I bez souvislosti s ruskou okupací Ukrajiny…
Přesně tak. Vidíme, jakým způsobem s námi Rusko pracuje – snaží se cenu na evropském trhu cíleně ovlivňovat. Pokud budeme i nadále v situaci, že máme nedostatek alternativ, tak trh přirozeně inklinuje k jedinému dodavateli, který nám může dodat nejvíce plynu. To je ten cenotvorný hráč – a tím je nyní Rusko.
V Kremlu o tom vědí a celou dobu nás tímto způsobem manipulují, aby z nás doslova vyždímali co nejvíce. A získali co nejvíce peněz. Takže sice výzvy některých evropských zemí a v uvozovkách „pragmatických“ politiků ke zdrženlivosti ohledně rychlého odstřižení od Ruska chápu jako racionální, oni respektují volání svého průmyslu, ale na druhé straně si myslím, že nejsou moc promyšlené. Dokud nebudeme mít v ruce alespoň náznak nějakých čísel a srovnání těch dvou variant, tak pro mě nejsou tito politici přesvědčiví.
Lidovky.cz: Takže pokračovat v odběru plynu by tedy nemuselo ve výsledku být lepší – méně ztrátovou – variantou než najít odvahu a odříznout se od ruského plynu hned…
Je to možná trochu nejistá spekulace, ale tak to je. Zatím k posouzení takového rozhodnutí nemáme žádný silný podpůrný argument, postavený na kvalitních výpočtech. Jsou to vše jen prohlášení, která dosud nikdo veřejnosti nepodložil žádnými tvrdými daty. Zatím vidíme zejména takovou strnulou a dlouhodobě budovanou pozici propojení na Rusko ze strany některých průmyslových lídrů, třeba v Německu nebo Rakousku. Oni si neumějí představit, že by překopali celý svůj systém dodávek a že by museli opravit svůj byznys model. Přitom tohle je situace, kterou svým způsobem pomáhali udržovat. Nebo vytvářet.
Lidovky.cz: Zvládneme to, pokud by nyní došlo k rychlému a úplnému odpojení od plynovodů z Ruska?
Samozřejmě, že to zvládneme. Ale jde o to, jak vysoko máme nastavenou akceptaci diskomfortu, který to zákonitě způsobí. Jak moc se dokážeme omezit. Mám za to, že jsme od onoho 24. února v podstatě ve válečném stavu s Ruskem všichni. A válečný stav má vždy na všechny účastníky negativní dopad. Jenže my si to neuvědomujeme a myslíme si, diskomfort u nás nesmí nastat.