Timmermansovo dědictví. Kdo může za vysoké ceny energií?
Rusko není jediným viníkem neuvěřitelného vývoje cen energie v EU. Svoje máslo na hlavě má právě i Unie.
Ceny energie pro koncové spotřebitele – domácnosti i firmy – vyletěly v roce 2022 šokující měrou vysoko a část Evropské unie se je pokusila zmírnit státem stanovenými stropy a jejich dotací z veřejných rozpočtů. Koncem roku 2023 sice poklesly, ale jsou velmi vysoko nad cenami z let 2000–2010.
Proč píšu „část EU“? Protože Švédsko a Norsko měly po celou dobu mnohem nižší ceny než zbytek EU, neboť jejich elektroenergetika je postavena na vodních elektrárnách. Protože Španělsko a Portugalsko zastropovaly jen cenu plynu pro plynové elektrárny a díky tomu měly ceny elektřiny na cca 40 procentech zbytku Unie. Asi je vám z toho jasné, že žádný „jednotný trh“ s elektřinou v EU neexistuje, ač se na něj naši politici odkazují.
Veřejnost je v České republice opakovaně ujišťována, že za skokový růst cen energie může Rusko a jeho kroky v omezení dodávek plynu do EU odstartované v roce 2021 a zesílené v 2022. Podíl na tom ale má nejen Rusko, ale také samotná EU. Tady musíme vidět, jaký rozdíl je v tom, co se děje u prodeje plynu a co u elektřiny, a nejsou to stejné příběhy.
Plynová story
Plyn do EU tekl před krizí 2022 převážně plynovody z Ruska, Norska a severní Afriky, něco málo přes Turecko z Ázerbájdžánu, čím dál méně se ho těží uvnitř Unie. Počet dodavatelů plynu pro EU byl v jednotkách. Plynovody se staví na mnoho desítek let a jejich financování je velmi náročné. Proto byly vždy spojeny s dlouhodobými kontrakty a jen tak získaly rozumné úvěry od bank.
Byla to Evropská unie, kdo přišel za svými nemnohými dodavateli s požadavkem a) přejít od dlouhodobých kontraktů ke krátkodobým a b) jejich cenu nevázat na cenu ropy jako dosud, ale svázat ji s cenou plynu na spotovém trhu. Evropská komise tvrdila, že tak spadnou ceny plynu v EU, protože těmito kroky vyvolá větší konkurenci. Rusku pak stačilo v roce 2021 přestat nabízet plyn na spotovém trhu, a tím vyvolat enormní růst cen na tomto trhu, a tím ovšem vyletěly nahoru i ceny dlouhodobých kontraktů, které na něj byly navázány. Výsledek byl pravý opak představ EK a ceny vyletěly do závratných výší.
Dopad na ceny elektřiny
Počet dodavatelů-výrobců elektřiny v EU je v tisících. Naprosto odlišná situace od plynu. Unie založila burzy s elektřinou a překvapivě stanovila pravidlo, že se na nich neprodává elektřina za cenu, kterou konkrétní dodavatel nabídl a nakupující akceptoval, ale že všichni bez ohledu na jim nabídnutou cenu dostanou cenu, za kterou se prodala ta nejdražší elektřina v dané obchodní seanci (tzv. závěrné elektrárny, protože její elektřina se prodala jako poslední). Pokud vás napadlo, že to nemá nic společného s volným trhem, tak máte pravdu.
Důsledkem je, že elektřina vyrobená v Dukovanech za 25 haléřů variabilních nákladů se na vašem účtu objevuje za 6,05 Kč. Plynové elektrárny jsou totiž v naprosté většině tou závěrnou elektrárnou a určují cenu veškeré elektřiny na daném EU trhu. Po ruské manipulaci s trhem plynu bylo jednoduché řešení: a) vyřadit plynové elektrárny z trhu a prodávat jejich elektřinu mimo něj – např. jako regulační elektřinu, nebo b) zastropovat ceny plynu pouze pro tyto elektrárny, a limitovat tak jejich vliv na ceny veškeré elektřiny. To udělaly Španělsko a Portugalsko a srazily ceny elektřiny na svých burzách na méně než 40 procent cen ve zbytku EU (mimo Skandinávii). Vztaženo na Česko (jako příklad fungování) to znamená, že osm procent výroby – podíl plynových elektráren na roční spotřebě elektřiny – určuje cenu zbývajících 92 procent. To je představa trhu `a la EU.
Zastropování cen plynu pro plynové elektrárny by ušetřilo firmám a domácnostem ČR za rok 2022 cca 700 miliard korun a stát by nemusel dotovat ceny elektřiny a ušetřil by výdaje za velkou část dotací, na které v 2022 vydal přes 40 miliard korun. Přehled skutečných velkoobchodních cen na EU burze to jasně dokladuje.
Ani jedno z nabízejících se řešení EU za předsednictví ČR nepřijala. Důsledky neseme dodnes a poneseme dál. Korekci systému obchodování s elektřinou EU nechystá, i když, jak konstatoval v lednu Evropský účetní dvůr (auditor EU), v Unii není ani jednotný, ani volný trh s energií.
Rusko tedy není jediným viníkem neuvěřitelného vývoje cen energie v EU. Ta totiž prosadila napřed Green Deal, kterým trestá výrobu energie z (vlastního) uhlí formou povinné úhrady „povolenek CO2“, pak přidala další netržní zásahy do evropské energetiky plánem „Fit for 55“ a nejen, že je odmítla v nastalé krizi korigovat, rozhodla se je zesílit a urychlit ty plánované pod souborným názvem RePower EU. Když autor většiny těchto plánů Frans Timmermans (odborník na francouzskou literaturu a místopředseda EK) viděl dopady svých plánů, na svou roli v EU rezignoval. EU bohužel nerezignovala na jeho plány.
Když před lety přidala ke dvěma cílům své energetické politiky – „safe“ a „competitive“ (rozuměj bezpečně dostupná a za cenu srovnatelnou se světem) – třetí cíl „decarbonized“, uvedla to s tímto doplňkem: „provided public acceptance“ (za podmínky souhlasu evropské veřejnosti). Nové cíle pak prezentovala takto: Safe, Compettive, DECARBONIZED. Aby bylo jasno, co je cíl č. 1. V Green Dealu ovšem dekarbonizace už je nepokrytě nejen jedinou opravdovou prioritou, ale pokud jde o „public acceptance“, je tam jen malá poznámka: „not assessed“ (nehodnoceno). Prostě se vás, občané a firmy EU, na nic nebudeme ptát – a basta!
Jak zajistit stabilitu soustavy
Provozoval jsem dvanáct let větší fotovoltaickou elektrárnu. Jsem podporovatelem využití všech domácích primárních zdrojů energie, protože energetická dovozní závislost EU i Česka stále roste. Nejde jen o OZE (obnovitelné zdroje energie), ale i o plyn, uhlí – zdroje na území ČR. Dovážíme 99 procent ropy, 98,5 procenta plynu a 100 procent palivových článků pro jaderné elektrárny. Uhelné elektrárny loni vyrobily cca 46 procent naší spotřeby elektřiny. Nahradit je pomocí OZE nedokážeme ještě desítky let, ale plánujeme je uzavřít v roce 2035, i když EU plán říká, že budou součástí energetického mixu EU nejméně do 2050. Proč? Protože jedna MWh elektřiny z jaderné elektrárny generuje pro ČEZ dvakrát víc zisku než ta z uhelné elektrárny! Chápu motivaci manažerů ČEZ, ale ne postup vlády ČR.
S růstem nestabilně vyrábějících solárních a větrných elektráren, a pokud zavřeme uhelné elektrárny a ponecháme jen jaderné a OZE, pak nám na zajištění stability elektrizační soustavy zbývají jen plynové elektrárny. Bude jich muset být víc a plyn bude dále drahý, takže jako závěrné elektrárny budou mít na trhu stále jistější vliv na ceny elektřiny, a ty budou proto stále vyšší.
Opravdu to obyvatelé a firmy EU hodlají akceptovat?