V Česku se začne vyrábět „zelený“ vodík. Cena půjde dolů, věří experti
O vodíku se často mluví jako o palivu budoucnosti. Dnes se vyrábí nejčastěji ze zemního plynu, což je ovšem fosilní palivo. V Česku však vznikají první projekty na výrobu „zeleného“ vodíku, kdy se využije čistá elektřina z obnovitelných zdrojů. Skupina Solar Global chce v polovině příštího roku spustit elektrolyzér, který bude vyrábět tuto surovinu pomocí elektřiny z vlastní střešní solární elektrárny.
Elektrolyzér bude spolu s vodíkovou čerpací stanicí stát v Napajedlích na Zlínsku. „Je to pilotní projekt, který postavíme vedle vlastního objektu se střešní fotovoltaickou elektrárnou o výkonu 600 kilowatt. Vyrobený vodík bude možné čerpat do osobních automobilů, chceme ho nabídnout i městům do vodíkových autobusů,“ říká majitel skupiny Solar Global Vítězslav Skopal.
„Je to cesta, jak to celé odblokovat,“ dodává Skopal. Počítá i s tím, že zpočátku nemusí být poptávka v místě, ale vyrobený vodík lze přečerpat do cisteren, prodat na trhu a odvézt za zákazníkem jinam.
V Česku zatím žádná veřejná vodíková stanice není, i proto je zájem o vodíkové dopravní prostředky malý. Podle dostupných informací fungují pouze dvě neveřejné stanice. Jedna v Neratovicích a druhá v Řeži. Na těchto projektech se podílí ÚJV Řež, který mimo jiné zkoumá i využití solární energie pro výrobu vodíku.
Zařízení za zhruba 18 milionů korun dodá do Napajedel německá společnost H-TEC Systems. Elektrolyzér o výkonu 225 kilowatt, který se vejde do běžného lodního kontejneru, vyrobí až 100 kilogramů vodíku za den. Osobnímu automobilu to postačí na ujetí zhruba 10 tisíc kilometrů, autobusu na vodíkový pohon přibližně na tisíc kilometrů.
„Zatím je to drahé. Ale je to nová technologie a očekávám, že ceny by během tří čtyř let mohly klesnout na polovinu,“ říká Skopal. A argumentuje dřívějším zlevňováním fotovoltaických panelů i baterií. „Panely stojí nyní zhruba desetinu částky, kterou jsme platili před 14 lety, když jsme začínali. Baterie zlevnily za čtyři roky přibližně na polovinu,“ dodává.
Pro dopravu i průmysl
Automobilovým průmyslem však využití „zeleného“ vodíku nekončí. „Nejčastěji se o vodíku jako o alternativě dnes používaných paliv uvažuje v energetice, průmyslu a dopravě. Jednou z otázek, které se řeší, je problematika ‚ostrovních provozů‘, a to jak v kontextu decentralizace energetiky, tak s ohledem na budoucnost například nízkoemisní výroby oceli v Evropské unii,“ říká výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu Lenka Kovačovská.
K rozvoji vodíkové infrastruktury se podle Kovačovské hlásí provozovatel tuzemské přepravní soustavy pro zemní plyn Net4Gas i provozovatelé plynárenských distribučních soustav. „Do roku 2040 by napříč Evropou měla vzniknout páteřní vodíková síť o délce 40 tisíc kilometrů a ta by se měla dále rozvětvovat tak, aby umožnila co nejširší použití vodíkových technologií,“ říká Kovačovská.
Hledají se nejvhodnější technologie, jak vodík přepravovat či ho uskladňovat v podzemních zásobnících plynu. Největší tuzemský distributor plynu GasNet se připojil k celoevropské iniciativě Ready4H2 (Ready for Hydrogen), která propojuje plynaře z 15 evropských zemí. Hledají cesty, jak do plynárenské sítě přimíchávat bezemisní vodík a postupně se dostat k distribuci stoprocentního čistého vodíku.
Skopal dodává, že vodík může pomoci vyřešit i akumulaci „zelené“ energie. Vodík ji dokáže uchovat na delší dobu a ve větším množství než baterie. Vodíkové technologie budou ostatní ekologické alternativy vhodně doplňovat. „Vodík má velké množství využití. Jednou bude alternativou zemního plynu, pomůže řešit energetické problémy s ropou, je možné ho vtláčet do trubek,“ říká Skopal.
Solar Global počítá s vodíkovým hospodářstvím i u nově vznikajících fotovoltaických elektráren. V mnoha zemích po Evropě i jinde chtějí firmy tímto způsobem řešit omezenou kapacitu elektrické distribuční soustavy. Vyrobená energie se s pomocí elektrolyzéru prostě jen „uloží“ ve vodíku a dopraví, kam bude zrovna potřeba.
„Zelené“ vodíkové projekty má řada dalších hráčů z energetiky i průmyslu. V Moravskoslezském či Ústeckém kraji se plánují „vodíkové“ regiony. A například ČEZ rozvíjí až 15 projektových záměrů, v šesti projektech již koná konkrétní kroky. Celkem chce mít v roce 2025 v elektrolýze přes 10 megawatt.
Orlen Unipetrol, který je nyní největším producentem „šedého“ vodíku v Česku, plánuje ve svém litvínovském závodě vyrábět „zelený“ vodík. Tamní elektrolyzér má být výrazně větší, připojí se k budoucí obří fotovoltaické elektrárně. Miliardový projekt, jehož realizace má začít počátkem roku 2023, by měl o dva roky později dosáhnout výrobní kapacity 990 tun vodíku ročně.
| FaktaJednotlivé typy vodíku se podle způsobu výroby označují různými barvami.Šedý vodík Vyrábí se ze zemního plynu jako druhotný produkt různých průmyslových procesů. Nejběžnější je parní reformace, což je zahřívání na vysoké teploty společně s vodou. V současné době je to nejběžnější metoda výroby vodíku.Černý a hnědý vodík Výchozí surovinou je černé nebo hnědé uhlí. Stejně jako šedý vodík vzniká jako druhotný produkt při průmyslových procesech.Modrý vodík I v tomto případě jsou výchozí surovinou fosilní paliva. Produkovaný oxid uhličitý však není vypouštěn do atmosféry, ale je zachytáván technologií CCS (Carbon Capture and Storage), kdy je ukládán v podzemních zásobnících. Alternativou je technologie CCU (Carbon Capture and Use), kdy se druhotně získaný uhlík průmyslově využije, například v gumárenství.Tyrkysový vodík Jde o ekologičtější alternativu modrého vodíku, jako výchozí surovina je použit čistý metan. Na tomto postupu pracuje německý koncern BASF od roku 2010, komerčně by měla být výroba spuštěna v roce 2025.Růžový (fialový, červený) vodík Vodík je vyroben elektrolýzou vody s využitím elektřiny z jaderné elektrárny.Zelený vodík Jedná se o nejekologičtější způsob výroby vodíku elektrolýzou vody s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jako je solární, větrná či vodní. Při výrobě tedy nejsou produkovány žádné emise. Tento postup výroby je nicméně zatím ekonomicky nejnáročnější. |
Skupina chce v prvním čtvrtletí příštího roku instalovat první vodíkové plnicí stojany na svých čerpacích stanicích v Praze na Barrandově a v Litvínově. Následovat budou čerpací stanice v Brně, Plzni a v Praze na Mladoboleslavské ulici. Do roku 2030 chce Orlen Unipetrol provozovat 28 vodíkových plnicích stanic a dvě distribuční vodíková centra v Litvínově a v Neratovicích, ve kterých zpřístupní vodík mimo jiné i železniční dopravě.
První auta na silnicích
Z aut na vodík se v Česku už prodává Toyota Mirai. „V Evropě jezdí více než 1 700 našich vodíkových vozů Mirai první a druhé generace. Zájemcům z řad firem i privátní klientely jsme v Česku prodali již deset kusů modelu Mirai druhé generace. Vedle vodíku v palivových článcích se Toyota věnuje i dalším variantám, třeba využití vodíku i ve spalovacím motoru,“ říká šéf Toyoty a Lexus ČR Martin Peleška.
Jednou z hlavních výhod aut na vodík je ve srovnání s elektromobily mnohem kratší doba tankování. Podobně jako u benzinových vozidel se počítá na minuty. U čerpacích stanic se nyní cena zeleného vodíku například v Německu pohybuje kolem 10 eur za kilogram. Při průměrné spotřebě jsou nyní náklady přibližně srovnatelné s benzinem či naftou.
„Zelený“ vodík je nyní zhruba tři až čtyřikrát dražší než vodík vyráběný z fosilních paliv. Podle studie společnosti PwC se nyní náklady na jeho výrobu pohybují v Česku mezi 5,25 až 5,50 eury za kilogram. Do roku 2030 by však cena „zeleného“ vodíku měla klesnout o polovinu. A to díky snižování nákladů na výrobu obnovitelné energie, novým technologiím a úsporám z větší produkce.
Evropská komise cituje analytiky, kteří odhadují, že vodík bude v roce 2050 pokrývat až 24 procent světové poptávky po energii a tvořit trh o velikosti 630 miliard eur ročně.