V Česku už je 65 procent plynu původem z Norska. Co to znamená pro firmy a domácnosti?
„Ze spalného tepla odhadujeme, že v Praze je nyní 65 procent plynu původem z Norska,“ řekl mluvčí Pražské plynárenské Miroslav Vránek. Právě díky měření kvality plynu, respektive směsi z různých zemí, je možné odhadovat, odkud pochází. Norský plyn je výhřevnější než ruský, a zvedá tak i spalné teplo výsledného mixu. A naráží i na dosavadní limity.
Normami vyžadované vlastnosti totiž ten norský překračuje. „Problém s tím ale žádný není, limity se tu prosadily, aby sem nemohl jiný než ruský plyn. Jediný problém může vzniknout ve speciálních aplikacích, například ve sklářství, tam bude potřeba trochu ubrat plamen,“ říká plynárenský expert Vratislav Ludvík.
Distribuční společnosti již začaly varovat své zákazníky, že jim může dorazit jiný plyn, než na jaký jsou zvyklí. A to právě kvůli většímu podílu toho norského. Chystá se také změna regulace i zákonů, aby tu norský plyn mohl být trvale. Domácnosti by změnu vůbec neměly pocítit. Kotel i sporák si s jiným plynem poradí.
České domácnosti nemohou počítat s tím, že by na výhřevnějším plynu ušetřily, když mají plynoměry v kubických metrech, na fakturách je platba vyčíslena za kilowatthodiny. Prodejce jim objem plynu převede na jednotky energie dle průměru za celé fakturační období. Vzorec tak bude jiný než v minulosti.
Z Ruska teď není nic
Určovat původ plynu je trochu alchymie. „Do Česka nyní proudí z Německa, ale jeho přesné zdroje nám coby provozovateli přepravní soustavy nejsou známy,“ uvedla Monika Cole, mluvčí správce tuzemských plynovodů Net4gas.
| Dovoz plynu do Evropy (miliard m3) | |||||||
| 7/21 | 09/21 | 11/21 | 1/22 | 3/22 | 5/22 | 7/22 | |
| LNG | 5,9 | 8,3 | 10,2 | 11,7 | 15,7 | 12,9 | 12,6 |
| Norsko | 9 | 9,8 | 10,3 | 9,2 | 9,4 | 8,8 | 9,7 |
| Rusko | 10,9 | 10,2 | 10,5 | 7,8 | 8,4 | 4,8 | 3,6 |
| Alžírsko | 2,5 | 2,9 | 2,6 | 2,5 | 2,6 | 2,5 | 2,4 |
| Ázerbájdžán | 0,8 | 0,8 | 0,9 | 0,8 | 0,8 | 1 | 1 |
| Libye | 0,3 | 0,3 | 0,2 | 0,1 | 0,2 | 0,2 | 0,2 |
Evropa je země Evropské unie + Velká Británie + státy na Balkánu
Zdroj: S&P Global Commodity
Jen dle kvality, respektive složení a vlastností plynu, odhadují, že pochází z několika zdrojů. Plyny z jednotlivých nalezišť mají rozdílné podíly metanu, etanu, propanu a butanu. Typický norský má o tři procenta vyšší výhřevnost než ruský. Ještě více má plyn z Alžírska či Austrálie a úplně nejvíc pak ten z Kataru. Naopak nižší výhřevnost vykazuje plyn ze Saúdské Arábie.
Net4gas předpokládá, že stávající směs je z Norska a z LNG (zkapalněný zemní plyn) z Nizozemska nebo Belgie.
Ruský plyn by měl nyní zcela chybět. Podle Ludvíka se sem z Ukrajiny nedostává; co přijde, se „rozebere“ už na Slovensku, případně v Maďarsku a Rakousku. Plyn tak přichází pouze z Německa, jež ale z Ruska nic nedostává, protože plynovod Nord Stream 1 stále stojí. Zatímco západní Evropa je na „směsice“ plynů z celého světa zvyklá, v Česku byl dosud prakticky jen ten ruský, a to i když se nakupoval z jiných zemí. Ten kupovaný – kupříkladu v Nizozemsku – zkrátka fyzicky dorazit nemohl, protože se cestou různě namíchal. Rozdíly mezi tím, kde se plyn nakupuje, a tím, odkud ve skutečnosti je, mohou být zásadní. Například už během července,
v době předchozí uzávěry plynovodu Nord Stream 1 si plynaři všimli rostoucího podílu norského plynu (soudě podle rostoucí výhřevnosti). Avšak dle dat statistiků žádný dovážený plyn s visačkou „norský“ vykázán nebyl.
Třetina dřívějšího stavu
Rusko bylo dlouhodobě největším dodavatelem plynu do Evropy. To se změnilo až na konci loňského roku, kdy přiškrtilo kohoutky. V důsledku okupace Ukrajiny jeho podíl setrvale klesá.
Nejvíc plynu Evropa nyní získává z terminálů na LNG, do nichž je dovážejí lodě hlavně z USA a Blízkého východu. V pomyslném žebříčku následuje norský plyn, který ze severu míří plynovody.
Ruského plynu se do Evropy (Evropská unie, Británie a země Balkánu) dováží oproti minulosti zhruba třetina. Dle posledních dostupných údajů (za červenec) šlo o 12 procent z úhrnného množství dovezeného plynu, ještě před rokem to bylo 36 procent.
Evropa tak směřuje ke svému cíli – zcela se obejít bez ruského plynu a snížit tak závislost na nevyzpytatelné zemi, jež přes nerostné suroviny vydírá ostatní.