Větrné parky na moři mají bezpečnostní problém. Většinu času je nikdo nehlídá
V době, kdy se Evropa hojně obrací k obnovitelným zdrojům, zapomínají vlády na jejich zabezpečení. Příkladem je třeba 161 větrných turbín, které se nacházejí jen deset kilometrů od dánského pobřeží a jež této zemi dodávají asi čtyři procenta celkové energie. Podobné problémy s bezpečností ale mají skoro téměř všechny podobné projekty v Evropě.
Unijní pobřeží tak skrývá možný bezpečnostní problém za miliardy amerických dolarů, a to v době, kdy se celá Evropa snaží úplně odklonit od ruských dodávek ropy a zemního plynu. Větrné turbíny v moři totiž postrádají potřebný celodenní dohled a chybí i další bezpečnostní prvky. Informovala o tom agentura Reuters.
„Naši technici tu jsou jen do pěti hodin odpoledne, pak jdou domů. Pokud by třeba Rusové chtěli způsobit škody, mohli by to udělat snadno. My totiž žádný pravidelný monitoring neprovádíme,“ uvedl pro Reuters Thomas Almegaard, který řídí dánskou společnost Orsted, největšího světového developera větrných elektráren na moři.
Podobný obrázek ale panuje i v dalších oblastech Severního a Baltského moře. Agentura Reuters totiž informovala o tom, že všechny státy teprve začínají své větrné elektrárny pravidelně monitorovat a zabezpečovat proti nejrůznějším útokům, které by případně mohly ohrozit energetickou bezpečnost v celé Evropské unii.
Dochází čas
Zástupci developerské společnosti Orsted se domnívají, že investice na ochranu energetické infrastruktury na moři mohou vyjít na miliardy eur. Čas se ale krátí, neboť Evropská unie má s větrnými zdroji energie na moři velké plány. V budoucnu by totiž takto vzniklá energie měla pravidelně zásobovat více než 100 milionů domácností.
Svědčí o tom mimo jiné i fakt, že Evropská unie deklaruje navýšení podílu obnovitelných zdrojů na celkově vyrobené energii do roku 2030 alespoň na 42,5 procenta. Rychlý rozvoj offshore větrných elektráren je tedy v tomto ohledu nezbytný.
Riziko možných útoků je navíc v posledních měsících vyšší než kdy dřív. Svědčí o tom i útoky na plynovod Nord Stream, které se odehrály v loňském roce. I v tom letošním zástupci Finska a Švédska již uvedli, že podmořský plynovod i některé telekomunikační kabely byly neznámými viníky poškozeny. Finsko k tomu navíc dodalo, že panují obavy z možné přítomnosti ruské i čínské lodi.
Kdo to zaplatí?
Zásadnější investice do zabezpečení větrných elektráren na moři provedly v posledních měsících jen Velká Británie a Polsko. Ostatní ekonomiky k dotazu agentury Reuters uvedly, že se nyní detailněji zaobírají financováním a rozpočtovými možnostmi. Mezi oběma stranami ale panují spory, jestli takové náklady mají hradit státy nebo podniky. Země tuto povinnost hází na firmy a ty zase na vlády.
„Je nesmírně důležité říct, že ochrana majetku v teritoriálních vodách je záležitostí státu, ne firem,“ uvedl pro Reuters generální ředitel společnosti Orsted, kterým je Mads Nipper. Podniku náleží dvanáct větrných elektráren ve Velké Británii, pět v Dánsku, čtyři v Německu a jedna v Nizozemsku.
V každém případě vážnost situace vyžaduje, aby se do blízkosti větrných farem na moři nainstalovaly podvodní drony pro sledování podmořské infrastruktury, malé radary, senzory pro detekci neobvyklých pohybů i další kamery.
To jsou ale investice pro jednu větrnou farmu za 60 milionů eur, což je v přepočtu zhruba 1,4 miliardy korun. Prostředky jsou pro evropské ekonomiky k dispozici mimo jiné ve Fondu pro vnitřní bezpečnost Evropské unie. V rámci rozpočtového období do roku 2027 se počítá s celkem 1,35 miliardy eur, což je asi 32 miliard korun. Nicméně je zřejmé, že vzhledem k evropským plánům nemusí být tyto finanční prostředky dostačující.