Větrné parky v mořích podél německého pobřeží přibývají rekordním tempem. Množství elektřiny, které vrtule u hladiny Severního a Baltského moře vyrobily v prvním pololetí, stouplo meziročně o polovinu na 8,5 terawatthodiny. To přibližně odpovídá půlročnímu objemu výroby jaderné elektrárny Temelín.
Německé větrné elektrárny se podílejí na produkci elektřiny podle údajů Fraunhoferova institutu téměř 17 procenty, díky čemuž postupně nahrazují jádro a v menší míře také uhlí. Každá šestá vyrobená kilowatthodina z větru přitom pochází z moře.
A právě tento zdroj energie má podle studie asociace WindEurope největší potenciál. Během několika let může jeho podíl na celkovém koláči výroby elektřiny podstatně vzrůst. Ještě před několika lety byl přitom příspěvek větru do energetického mixu prakticky zanedbatelný.
Němci nyní nalévají obrovské prostředky do vybudování sítí, které umožní přenést elektřinu z vrtulí na moři směrem k pevnině.
Jak říká člen představenstva přenosové soustavy TenneT Lex Hartman, turbíny ze Severního moře jsou nyní propojeny s pevninou na devíti místech, během dvou let mají přibýt tři další spoje. A do roku 2025 se má současná kapacita zdvojnásobit.
Zvýšenou výrobu z německých větrníků zaznamenali také energetici v Česku. Přetoky výkonu ze severu meziročně stouply zhruba o 70 procent. „Tyto přetoky však nezpůsobily významné problémy v naší vnitřní síti,“ říká mluvčí ČEPS Barbora Peterová.
Němci totiž podle Peterové v posledních letech zdokonalili systém predikce toků, takže je dokážou usměrnit už doma. Českou síť navíc chrání nedávno zprovozněné transformátory v rozvodně Hradec u Kadaně. „Letos nebylo potřeba aktivovat nákladné mezinárodní redispečinky, které nás v minulých letech stály i desítky milionů korun ročně,“ doplňuje Peterová.
Podle expertů však v německých sítích klesá rezervní výkon. Obnovitelné zdroje jsou totiž ze své podstaty nestabilní – nemusí například foukat vždy – kdežto spotřeba naproti tomu bývá stabilní. Německo tak na jednu stranu může být evropskou jedničkou v exportu elektřiny, na druhou stranu mu mohou v některých chvílích zdroje chybět.
O investice do větrných elektráren v Německu se zajímá i ČEZ. Po červnové akvizici 14 větrníků ve spolkové zemi Porýní-Falc na západě Německa má už polostátní firma po celé zemi celkem 53 větrných turbín s celkovým instalovaným výkonem 133,5 megawattu. Její větrné parky mají garantovaný výkupní tarif po dobu 20 let.
ČEZ se dosud zaměřoval na pevninské projekty, s nimiž má díky svému obřímu větrnému parku v Rumunsku největší zkušenosti. Posunu na moře by se však nebránil. „O offshore technologii se zajímáme. Primárně v Německu a ve Francii. Je to ale jiná technologie než u parků na pevnině. Do projektů bychom proto vstupovali pravděpodobně jen určitým podílem a s partnery, kteří už s mořskými větrnými elektrárnami zkušenosti mají,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Němci nicméně od ledna obnovitelným zdrojům, tedy vedle větrníků ani zdrojům dobývajícím energii z biomasy či ze slunce, neposkytují garantované ceny. Firmy se svými projekty soutěží v pravidelně vyhlašovaných aukcích. A ten, kdo nabídne nejnižší částku za vyrobenou elektřinu v budoucí elektrárně, dostane zelenou k výstavbě.
O větrníky na souši se investoři poprali naposledy v polovině srpna, letos to bylo už podruhé. Srpnová aukce pomohla stlačit cenu za kilowatthodinu vyrobenou z větru na 4,29 eurocentu, což je v porovnání s loňskou garantovanou výkupní cenou polovina. Cena za zelenou energii se tak blíží na dohled platbám za elektřinu vyrobenou v konvenčních zdrojích.
ČEZ se dosud zaměřoval na pevninské projekty, s nimiž má díky obřímu větrnému parku v Rumunsku největší zkušenosti. Posunu na moře by se však nebránil.
Autor: Martin Petříček