Vzpurné gesto Kataru. Přepřahá z ropy na zemní plyn, OPEC ale kvůli tomu opouštět nemusel
Katar přestane být 1. ledna 2019 členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Rozhodnutí opustit ropný kartel oznámil na pondělní tiskové konferenci ministr energetiky a generální ředitel společnosti Qatar Petroleum Saad Šarída al-Kaabí. Podle oficiálního stanoviska se chce země ze Zálivu v budoucnu soustředit hlavně na těžbu a zpracování zemního plynu.
„Katar se bude soustředit na posílení své pozice jakožto důvěryhodného a spolehlivého celosvětového dodavatele,“ citoval al-Kaabího katarský internetový deník al-Arab. „Bylo nezbytné revidovat roli Kataru a jeho podíl na globálním energetickém poli a posoudit, jak tuto roli posílit, aby sloužila katarským dlouhodobým cílům a strategiím.“
Na území malého zálivového emirátu, jenž je sedmkrát menší než Česká republika, se nachází 14 procent známých světových zásob zemního plynu. Po Rusku a Íránu je na tuto surovinu nejbohatším státem světa, a přestože ani zásoby ropy nemá Katar zanedbatelné, v porovnání s ropným bohatstvím ostatních členských zemí jsou spíše marginální. To také odráželo váhu Kataru v OPEC.
Skoro od začátku
Katar se stal členem OPEC v roce 1961, tedy rok po jeho vzniku. Připojil se tehdy k pěti zakládajícím státům: Iráku, Íránu, Kuvajtu, Saúdské Arábii a Venezuele. V září letošního roku stávajících 15 členských zemí zajišťovalo 44 procent světové produkce ropy, přičemž na jejich území se nachází 81,5 procenta veškerých známých zásob ropy. Prohlášení o vystoupení Kataru z organizace přišlo jen pár dní před očekávanou schůzí členů, jež se bude konat ve čtvrtek ve Vídni, a které se Katar naposledy zúčastní jako člen. Údajně mu ovšem předcházelo dlouhodobé jednání a rozhodnuto bylo už v létě.
„Katar chce v následujících letech zvýšit roční objem vyprodukovaného zemního plynu ze 77 milionů na 110 milionů tun,“ přednesl na pondělní tiskové konferenci plány al-Kaabí. S politikou prý toto rozhodnutí nemá nic společného. „Já jsem obchodník. Nevidím smysl v tom, soustředit se na něco jiného než na naše silné stránky a zemní plyn je naší silnou stránkou.“ Jen těžko ale nehledat souvislosti mezi odchodem Kataru z OPEC a téměř rok a půl trvající blokádou země ze strany Saúdské Arábie a jejích spojenců: Egypta, Spojených arabských emirátů a Bahrajnu. Ti Katar obvinili z podpory terorismu a 5. června 2017 na něj uvalili ekonomické embargo.
V rozhovoru pro katarskou televizní stanici al-Džazíra loni v létě al-Kaabí řekl, že se nedá očekávat, že by se vše mohlo vrátit do starých kolejí. „Už se nikdy nevrátíme k modelu, kdy jsme byli závislí na jediném dodavateli. Důvěra, již jsme budovali celé roky, byla zničena přes noc.“ Blokáda stále trvá, ač Saúdská Arábie a její spojenci nedosáhli ani zdaleka takových výsledků, jak si představovali; spíše naopak. „Rád bych oněm čtyřem zemím poděkoval, protože jejich blokáda Katar posílila, posílila katarský lid, náš obchod. A z celé této situace vyjdeme mnohem silnější,“ nechal se slyšel al-Kaabí.
Vzpurné gesto
Odchod první země Zálivu z OPEC se tak dá vykládat především jako symbolický krok. Členství v organizaci by totiž rozvoji na poli těžby zemního plynu nijak nepřekáželo. Vzhledem k tomu, že Katar se svou produkcí ropy zaujímá v rámci OPEC jedenáctou příčku a podílí se na celkové produkci pouze dvěma procenty, nelze očekávat, že by jeho odchod nějak výrazně ovlivnil diskuse, jež se na čtvrteční schůzi očekávají a jež mají vést ke společnému omezení produkce členských zemí a Ruska.
I tak je to ovšem, jak píše Walid Ahmed pro Bloomberg, znepokojující precedens v organizaci, jež se dlouho pyšnila tím, že klade společný ekonomický zájem nad zahraničněpolitické zájmy jednotlivých členských zemí. V 80. letech minulého století proti sobě na bitevním poli používal Irák s Íránem chemické zbraně, přesto se ministři ropného průmyslu dokázali scházet na jednáních OPEC a nejinak je tomu dnes s představiteli Íránu a Saúdské Arábie, kteří si sice jdou v Jemenu a v Sýrii po krku, ale ve Vídni si klidně sednou k jednomu stolu. Katar bude napříště chybět.
JITKA JENÍKOVÁ, autorka je spolupracovnicí LN